kOmický blog CCXXXXI.

Doba covidová je - kromě nechtěného testu fyzické i psychiské odolnosti jednotlivců - ideální příležitostí k uvědomění si opravdu důležitých věcí.

O víkendu jsme s manželem a nejmladším potomkem vyrazili na výlet do přilehlých lesů, abychom zmírnili všeobecné škody napáchané lockdownem na našem duševním zdraví. Expedice podnikáme pravidelně se spřátelenou rodinou, přičemž základní úkol je dodržet platná nařízení a současně se vyhnout nadměrně exponovaným trasám. Úspěchy jsou střídavé a většina invenčně navržených zkratek představuje delší (a nadto horší) cestu.

Prcek je rád, jakkoli pravidelně (marně) protestuje, že nikam nepůjde. Při poslední výpravě charakteristické chůzí po velmi rozměklých cestách děti projevily fantazii a přenesly počítačovou bitevní hru do lesní reality. Překvapení rodiče odevzdaně sledovali potomky, kteří se vrhaly se do listí i bláta a poměrně věrohodně opakovaly repliky na téma zásahů, zranění a aplikaci morfinu. Po neplánovaném úvodním pádu už absloutně nehrozilo, že se náš synek znečistí více.

Řadu zpestření připravil i autor trasy, když naplánoval krátký úderný přesun mezi dvěma zpevněnými cestami zahrnující překonání potoka a výstup do strmého kopce. Pokud by tato zkouška fyzické zdatnosti (a plicní dostatečnosti) nestačila, průběžně pečoval i o naše duševno citáty z Medvídka Pú (v českém překladu i originálu; kde - dlužno říci - vynikne jejich pravý význam).

Otevřeně přiznávám, že jsem knihu nikdy nečetla, neb ve mně od dětství kresbičky a jméno hlavní postavy vzbuzovaly nechuť až averzi, (aniž jsem tušila, co foneticky shodné slovo znamená).

Endorfiny vyprodukované během výletu umožňují radostný přístup k práci. Po návratu jsem proto využila slunného odpoledne a dokončila jarní neodborné řezání jabloní na posledním stromu před domem. V rámci přerozdělení úkolů větve později uklidil malý synek. Velký syn provedl zahrádkářskosu přípravu na jaro vysetím základních plodin. Dcera umývala okna - její postupy byly poněkud netradiční, ale kritika drobných nedostatků se jevila kontraproduktivní. Oběma starším sourozencům navíc asistoval nejmladší člen domácnosti, aniž docházelo k hlasitým konfliktům.

Pomáhal i později v kuchyni při pečení buchty, jakkoli součinnost spočívala především v konzumaci polorozmrzlých švestek. Večer se většina rodinných příslušníků zapojila do přípravy bramboráků k večeři. Odměnou bylo společné rodinné jídlo u jednoho stolu; bohužel mé tři bezlepkové bramboráky zmizely již během přípravy večeře pro ostatní.

Den jsem končila s pocitem, že je - za všech okolností - fajn mít velkou rodinu. A s citátem z nedoceněné knihy, (k níž jsem připravena postoj přehodnotit a po anglické verzi se poohlédnout). V originálním znění: Yesterday is history, tomorrow is mystery, but today is a gift. That is why it is called the present.