kOmický blog CCXXXVI.

Když jsme před třemi lety v rámci úvodních rekonstrukčních prací nechali zateplit fasádu do ulice, poskytl nám soused cennou radu, abychom její definitivní dokončení odložili.

Důvodem bylo plánované přemístění elektrického vedení do země - tehdy celou obec zdobily sloupy a dráty a náš dům s nástřešákem měl tu čest být součástí systému. Podotýkám, že při parodii na sadařské práce aplikované na jabloni před domem jsem se blízkosti vedení vždycky podvědomě bála.

Očekávané související zemní práce nám poskytly dočasnou výmluvu i pro neřešení neutěšeného stavu prostoru před vjezdem. Výkop byl zahrnut koncem léta, přívod přepojen na podzim, bláto stále zůstává. V únoru náhle před domem zmizely dráty ponechávajíc sloupy opuštěné. Komplexní pohled na hlavní ulici (včetně jabloně před oknem dceřina pokoje) se zcela změnil - a já zajáslala, že letos budu větve řezat neohrožována předpokládaným úrazem elektrickým proudem.

Zatímco venku zmizelo viditelné vedení, uvnitř domu kde co přibylo. Přibylo hodně obkladu v koupelně, pročež drahý choť započal ladit termíny s příslušnými navazujícími řemeslníky. Pouze jedna z aplikovaných kachlí se nečekaně rozhodla zeď opustit, což manžel přisuzuje osobnímu pochybení s penetrací zdiva. Raději dále nepátrám, ale výzvu napenetrovat poslední neobloženou stěnu jsem přijala okamžitě a ochotně.

Stějně jako jsem se chopila iniciativy při vyplňování prázdného nevelkého prostoru nad překladem u sprchového koutu. Ač jsem marně hledala příslušné stavební lepidlo, ač bylo v budoucím sprchvém koutě opřené okno a skleněné dveře a ačkoli mě až po nařezání tvárnice tupou pilou manžel upozornil na alternativní postup, dílo bylo zdárně dokončeno (bez vzniku střepů!).

Nahromadily se rovněž nové nástroje. Vedle kytary, která zdobí interiér ložnice od Vánoc, se kupí pila s vodícími lištami, drážkovačka, bruska... Pomalu jsem si na neotřelý výhled z lože zvykla; pročež byl nedávno překryt druhou řadou sestavenou z veškerých rodinných bruslí. Po několikrerém zkoušení byly jedny staré prodány, dvoje dětské odzkoušeny na rybníce před roztáním ledů a zbytek na místě čeká na svoji příležitost, která možná letos již nenastane. 

Mým příspěvkem do kompozice byla krabice s panenkami Barbie, kterých bych se ráda zbavila. Bohužel dobrá polovina z nich má od dcery na čele propiskou vytetováno označení, které (zatím) neumím odstranit, což šance plastových krasavic značně snižuje. Ani zúžený průchod však dostatečně neodrazuje synka od nočních návštěv, které prohlubují spánkový deficit jeho rodičů. (Zvláštní, že obdobnou rychlostí nepostupuje například zateplení stropů dětských pokojů, šatny či problematické zdi synkova pokoje.)

Navzdory dokončené jógové výzvě považuji dávno ztracenou duševní rovnováhu za nedosažitelnou; především v kombinaci vnějších vlivů covidových, vnitřních vlivů domácích a nevhodných osobnostních předpokladů. S tenčícími se zásobami financí mám rovněž oprávněnou obavu, že dokončení venkovní fasády neviselo tak úplně na drátech elektrického vedení. Konečné barevné provedení nemá na funkci vliv.

Opuštěný nástřešák čnící z fasády u mě aktuálně evokuje jedinou myšlenku: vyvěsit na něj bílou vlajku.