kOmický blog CCXXVIII.

Věta "Nemůžeš změnit lidi kolem sebe, ale můžeš změnit lidi kolem sebe" vypadá nesmyslně a současně skrývá hlubokou pravdu. Navíc platí nejen pro osoby.

Oproti dramatickému konci loňského roku, kdy jsem podávala výpověď z pracovního poměru, byl letošní prosinec překvapivě velmi poklidný. Drobnou životní změnu jsem přesto provedla - přestupem do jiného pobočného spolku brněnského rybářského svazu. Chyběla mi síla nadále komunikovat s nepochopitelně arogantní skupinkou důchodců za silnou přepážkou. Předpokládám, že ji před lety instalovali, aby zamezili fyzickým atakům na funkcionáře. Sama jsem několikrát během uplynulých deseti let pocítila intenzivní nutkání ji překonat a uchýlit se k násilí. Puzení bylo přímo úměrné délce čekání v nekonečné nepostupující frontě (s orosenými zády pod kabátem a podobně naladěnými rybáři kolem).

Nejstarší potomek ochotně následoval můj přiklad, přestože nikdy nemusel frontu na povolenku vystát, natož po dobu čekání poslouchat úsečně pronášená sdělení funkcionářů na adresu platících členů dokonale mařící iluzi, že rybáři jsou všichni pohodáři.

Těsně před svátky jsem napsala dotaz na obecný kontakt jiné z pěti organizačních jednotek našeho velkoměsta, aby mi záhy přišla milá odpověď od jejího předsedy. Vyjasnili jsme si, jaké doklady je třeba předložit - což nepřekvapilo. Překvapením byl ovšem rezervační systém umožňující objednat vyzvednutí povolenky mezi svátky a možnost platby kartou na místě. V 21. století možná zcela běžné vymoženosti, které bohužel v původním pobočném spolku nerudní pánové nezaznamenali.

Vyzbrojena rybářským lístkem a členskou legitimací s poněkud zavádějící fotografií jsem 28.12. vyrážela seznámit se s novým prostředím. Samozřejmě doprovázena synem, který absolvoval dobrodružnou přepravu hromadnou dopravou, aby v závěru přejel zastávku na znamení u mého pracoviště. Nápad potkat se u práce - nikoli na místě - se ukázal velmi praktickým. Mezisváteční řídká doprava nám navzdory počáteční časové ztrátě umožnila přijet na rezervovaný čas.

Uvítali nás opět pánové, leč s věkovým průměrem o dobrých třicet let nižším a přístupem nesrovnatelně vlídnějším. Na zdech se nevyskytovaly vycpané rybí hlavy, zato na stole ležela desinfekce a pánové byli kryti novým - pravděpodobně letošním - plexisklem. Evidentně dříve nebylo k ochraně fyzického zdraví dotyčných třeba. Celá akce včetně platby proběhla s pár podpisy rychle a v pohodě.

Mírně mě zklamalo, že synek vstávající kvůli rybaření o víkendu v 5 ráno není schopen počkat na místě půl hodiny na vypsání našich dokladů. Předpokládám, že problém nespočíval v čekání, ale následné nutnosti složitě se dopravit z odlehlých končin města zpět do naší malebné vesničky. Byla nám ale nabídnutam možnost předání osobně s doručením. Zcela vyvedena z míry touto možností jsem souhlasila, zejména při zjištění, že s předávajícím bydlíme v sousedních Brnu přilehlých obcích.

Téhož večera pak měl nejstarší potomek čest převzít naše zcela nové průkazky a povolenky pro rok 2021 přímo z rukou předsedy u brány našeho domova, kam jsem pana předsedu telefonicky navedla. Dlužno podotknout, že na nové členské legitimaci opatřené starou fotografií vypadá potomek sám sobě výrazně méně podoben než jeho matka.

Po Novém roce jsem aplikovala sumáře úlovků loňského roku do obálky a na poště doporučeně odeslala původnímu pobočnému spolku, čímž naši komunikaci považuji za ukončenou. Ani mě nepřekvapila nápadná podobnost netečně nadřazeného chování dam za přepážkou poštovní instituce.