kOmický blog CCXXVII.

Vánoce ve společnosti dětí mají své nesporné kouzlo - vykoupené hodinami příprav, nervů a deficitem rozpočtu.

Srážky na Štědrý den vítám, ovšem pouze v případě jejich pevného skupenství. Když jsem ráno aktivně vyrážela vyvenčit maminčina psa, nepoletovaly vzduchem vločky, ale stížnosti na intenzivní liják. Nemaje po ruce vhodný oděv, navlékla jsem dceřinu dlouhou bundu s kapucí. Velmi se v nepřízni počasí osvědčila, navíc mi o číslo menší velikost lehce zvedla sebevědomí. O dva dny později jsem na návštěvu oblékla synovy chlapecké kalhoty, které mají ještě v pase stahovací gumu. Tu bohužel jako matka tří dětí s neexistujícím pasem ani po předvánoční virózce nevyužiji.

Intenzivní srážky nám významně změnily program, neboť plánovaná polední protikoronavirová vycházka s přáteli do přilehlých lesů byla pro neschůdonost nezpevněných cest po sérii telefonátů zrušena. Nečekaný prostoj byl využit k odpočinku, bohužel často přerušovanému požadavky a dotazy početného potomstva.

Děti nás během dne několikrát instruovaly, že nesmíme večeřet příliš brzo. Vyčkávala jsem s obalováním kapra a přípravou slavnostní tabule až do chvíle, kdy přišli manželovi rodiče. Tradičně jsem poskytla dědovi zástěru, olej a obalené řízky a přenechala mu místo v kuchyni. Dcera se vytasila s novou pánvičkou, (kterou dostala od spolužáků jako lehce ironický vánoční dar), aby později nečinně přihlížela prvnímu lehce přismahlému kousku. Z vlastní zkušenosti vím, že v případě potřeby se vařit naučí.

Večeře proběhla bez zásadních událostí, nepočítaje předvídatelně potřísněný sváteční ubrus. Později při rozbalování dárků bylo hezké sledovat překvapení dětí. Podařilo se nám vykouzlit úsměv na tváři nejstaršího syna, který kromě očekávaného rybářského bivaku obdržel i nečekané příslušenství k počítači. Bivak ještě večer postavil v ložnici; naštěstí jsme nebyli nuceni v něm nocovat, pouze si interiér prohlédnout. Nejmladší potomek se upřímně radoval z LEGO vláčků, které si moc přál (a které mě druhý den ráno nutil skládat, ačkoli to umí sám a starší bratr by mu pomáhal rád).

Dcera měla poměrně neskromná přání týkající se čtyřnožců. Kromě měkkých darů - které jako jediná z našich dětí opravdu ocení - se jí přání "psa na Vánoce" splnilo, ovšem pouze v nečekané podobě hlídání parťáka naší nemocné babičky. K její cti mohu podotknout, že ho poměrně statečně pravidelně venčí i krmí. Případné skutečné splnění jejího přání dosud intenzivně zvažujeme.

Štědrý večer pochopitelně "dozníval" několik dalších dní. Milé bylo, že se všichni tři sourozenci společně bavili na kolejích v nejmenším z dětských pokojů. Lehce překvapilo, když puberťák - v zimní bundě a s holýma nohama v gumových pantoflích - postavil bivak v blátě na dvoře. Pochopitelně i venku jsem byla přizvána k exkurzi a vyslechla jeho další přání týkající se lehátka. I manžel se svátečně prošel chodbou domu v novém cyklistickém oděvu své oblíbené značky, doplněném stylově zimní čepicí. Později navlékl montérky a přilepil několik obkladaček v koupelně.

I ve mně svátky ještě pár dní doznívaly, neb jsem si do telefonu stáhla ladičku a po několika desetiletích uchopila kytaru, na kterou jsem se troufale pokusila hrát.