kOmický blog CCXXVI.

Po týdnech intenzivních příprav jakékoli složitější akce vždy nastane bod zlomu, kdy přestane být důležitý zdárný výsledek a jediným cílem je přežít.

Večer třiadvacátého prosince mám obvykle odšktrtnuté všechny body na seznamu úkolů. Tedy na tom prvním - dlouhodobém. Ve chvíli, kdy jsou ořechové rohlíčky pokryty krémem a namočeny v čokoládě, plynule navazují dva krátkodobé (leč rovněž obsáhlé) seznamy.

Úmysl odejít z kanceláře trochu dříve bohužel nevyšel, což mojí domácí večerní směnu lehce protáhlo do ranních hodin.

Zdobení stromku jsem letos chtěla přenechat muži a dětem. Pubertální synek se již od prvních okamžiků o tatínkem zajištěném smrčku vyjadřoval nepěkně. Stejně tak komentoval letité modré ozdoby a prořídlé řetěžy (i přístup mladších sourozenců k aplikaci vánoční kolekce na košaté větve). Posléze dění v obývací části domu raději opustil, aby se na nemožné rodinné příslušníky nemusel dívat. Zdržela jsem se komentářů kritizujících krabice krčící slavností vyžehlený ubrus na jídelním stole, stejně jako závratně mizící cukroví. Raději jsem tiše krájela rohlíky na kostičky určené k opečení.

Mezi přípravou rybí polévky a mísením kynutého těsta na vánočku jsem s dětmi zavěsila několik lesklých předmětů mezi jehličí (a po páté si slíbila, že zakoupím nové ozdoby v povánočním výprodeji). Děti mají pravdu, jejich barevná kombinace do našeho interiéru příliš nezapadá. Bohužel avizované přitvrzení opatření návštěvám obchodů příliš nepřeje.

Byla jsem na sebe pyšná, že letos nekřičím - a to ani v situaci, kdy jsem vytáhla z šuplíku zřídka používaný papiňák pokrytý vrstvou hlíny. Starší synek v něm před časem vyvařoval dřevo do akvária; respektive ho do vřící vody aplikovala matka, neboť jí kláda deponovaná po dva týdny na kuchyňské lince začala vadit. Vyvařenou budoucí dekoraci synek odstranil, vychladlou vodou jsem druhý den zalévla květiny. A prázdný hrnec dcera pověřená úklidem linky sklidila, aniž jej považovala za nutné umýt.

V čerstvě vydrhnutém hrnci vzniklo několik litrů vývaru a hotová polévka byla odstraněna do spižírny se do zítřka zaležet. Za chvíli ji následoval hrnec luštěninového guláše vydávaný za hustou polévku. Těsto nám zatím krásně nakynulo. V náhlém myšlenkovém popudu jsem zkusila zaplétání kompaktní vánočky z šesti pramenů, které jsem náhodně shlédla při jedné z návštěv nemocné maminky. Překvapivě skutečně (na druhý pokus) vznikl požadovaný útvar, který se na rozdíl od "patrové" verze při pečení nerozjížděl do nečekaných směrů.

Kolem desáté hodiny nás opět poctil svojí přítomností starší syn, který nám prozářil všední večer zažehnutím několika lehce prošlých prskavek zanechávajících ve svátečním interiéru pekelný pach. Byl již v lepším rozmaru, což jsem přijala s povděkem. Stejně jako manželovu iniciativu při uspávání nejmladšího potomka.

S relativně uklizenou kuchyní za zády a nůžkami v ruce jsem se později vzdálila do šatny, kde byla umístěna většina darů určených k zabalení. Strávila jsem několik příjemných hodin balením úhledných balíčků, přičemž jsem některé zapomněla uložené v útrobách skříní. Množství balícího papíru považovné za naddimenzované opět nestačilo. Pokus zklidnit se hluboko po půlnoci a relaxovat ve vlažné vaně, kterou zanechaly děti napuštěnou, příliš nezabral - ani když jsem dopustila horkou vodu.

Za bezesné noci jsem odhalila některé nedostatky vánoční přípravy a jejich nápravu připsala k úkolům třetího - posledního! - štědrodenního seznamu.