kOmický blog CCXXV.

Adventní období, stejně jako celý rok, bylo sledem nejrůznějších překvapení slévajících se v jedno veliké, ačkoli opět vše začínalo velmi nenápadně.

Mamince jsem volala kvůli vyzvednutí synka z družiny, nicméně po prvních slovech bylo zjevné, že babička vnuka nevyzvedne. S juniorem vypomohli milí přátelé; po masážích jsem u nich vyzvedla potomka a u maminky psa. Dceři se poněkud předčasně splnilo přání a čtyřnožec s námi setrval Vánoc.

Během následujích dnů abslovovala maminka řadu výletů k lékařům, leč výsledky provedených vyšetření nepřinesly žádná vysvětlení a pacientka vybavena lékařskou zprávou a vágním doporučením byla vždy odeslána domů. Nabízený azyl s díky odmítala; v návaznosti na aktuální zdravotní stav střídala návštěvy lékařů, obchodů (neb bylo nutné obstarat vánoční dary) a hřbitova (protože je nezbytné dodat vánoční výzdobu a zapálit svíce) - a nic z toho pochopitelně není možné provést v zastoupení.

Těžko mohu její přístup kritizovat, neboť se důvodně obávám, že bych na jejím místě nejednala jinak.

Když mamince nebylo dobře, kempovala jsem u ní na gauči. Můj pobyt mimo domov přinesl zpestření manželovi, který musel obstarat prckovi snídani a zajistit, aby do školy neodešel v pyžamku. Zvládl to na výbornou. Stejně tak si poradil, když mě následující týden složila virózka vyžadující blízký kontakt se sanitární keramikou.

Barevně sladěnou s jehličím mě po hodině v kanceláři vezl domů kolega. Lehce jsem si vyčítala, že jsem jeho nedávnou poznámku o osobní koronavirové imunitě komentovala moudrem, že u dětí má nemoc bezpříznakový průběh. Předal mě do péče dcery, aniž jsem mu znečistila služební vozidlo. Dva dny o vodě na lůžku, třetí den na vratkých nohou zpět do pracovního i rodinného života. Bylo zjevné, že letos přes Vánoce nepřiberu, maximálně se projím zpět na původní váhu.

Příprava na dětmi nejočekávanější svátky pak z mé strany spočívala v pečení cukroví a opatrném uklidu. Jediným významnějším činem byla likvidace plísně za skříní, neb tato začala pronikat i do jejich útrob. Pomocí sava, octu a osmi vypraných praček jsem zvítězila. Příští léto budeme - naivně doufám - řešit chybějící zatepletní.

Manžel stihl během prosince namontovat světla v předsíni, zprovoznit po třech letech domovní zvonek, dovézt okno do chodby a dveře do sprchy (jakkoli obojí zatím stojí opřené o zeď koupelny), obstarat stromek, zakoupit pilu a ponk, vyzvednout curkoví a doplnit zásoby potravin. Občasné výpadky v průběžném zásobování hladových potomků pomíjím - jsem vděčná, že se nemusím přetlačovat ve frontách.

Za dva největší počiny drahého chotě považuji, že započal obkládání sprchového koutu a po půl roce zprůchodnil kryté zápraží. V květnu loňského roku jsem se domnívala, že do Vánoc druhá koupelna bude - nemyslela jsem tím původně svátky v roce 2021. První krok však byl učiněn a několik obkladaček již kryje zadní stěnu sprchového koutu. Místo vánočních světýlek příležitostně zdobí interiér našeho domova paprsek křížového liniového samonivelačního laseru.

Na zápraží byly od jara složeny zakoupené obklady a dlažba, které spolu se zahradním nábytkem a manželovu hokejovou výbavou zpestřovaly příchody (a opouštění domova měnily na únikovu hru). V posledním záchvěvu předvánočního úklidu jim choť změnil úložiště a  umožnil návštěvám důstojné enrtée.

Zbývalo přežít vypětí předvečeru Štědrého dne a užít si klidné svátky ve zdraví a rodinné pohodě, které jsem upřímně přála všem blízkým i nám.