kOmický blog CCXXV.

Po dlouhém pobytu na lůžku ve společnosti protivného viru se opět cítím zdravá jako rybička - na suchu.

Navzdory znalosti rizik jsem se rozhodla uzdravit a navrátila se k běžnému životu zaměstnané matky tří on-line školou povinných dětí (pouze s občasným odpočinkem vynuceným postcovidovou únavou).

Před návratem do zaměstnání mi synek připravil zátěžový test - při rybářské výpravě chytil kapra "vánoční" velikosti. Rybář váhal, zda ho - jako všechny letošní - pustit, maminka doma s telefonem v ruce nikoli. Vzhledem k nachylujícímu se roku a venkovním teplotám oprávněně pochybovala, že se ještě vyskytne obdobná příležitost. Puberťák projevil dávku vynalézavosti a usmrcení šupinatce nechal přítomnému zkušenějším rybáři.

K večeru jsem přebrala igelitovou tašku k řeznické půlhodince. Ve vyklizené kuchyni mi oba synové fandili očima, manžel se zabýval fotodokumentací pro sociální sítě. Připomínky, že by se pánové mohli užitečnou dovednost naučit, v nebývalé shodě ignorovali. Neváhali ale přispívat návrhy a komentáři. Starší se zdvořile tázal, zda budeme kapříka filetovat a zbavovat kostí. Mladší mě dostal radou: "Zkoušej to dál", kterou reagoval na maminčino bezmocné zvolání komentující podřezávání šupin. (Pro udržení praktických dovedností bude třeba zvýšit frekvenci.) Porce kapra i suroviny na polévku záhy přistály v mrazáku.

Další rybí výzva přišla nečekaně. Na volný sváteční den jsem se původně připravovala jako na odpočinkový. Ráno jsem umyla koupelnu, neb jsem při čištění zubů zjistila, že se na šinavé umyvadlo a zrcadlo (též vanu a toaletu) nemohu dívat - a zavřít oči mě nenapadlo. Bohužel ani ne za hodinu jsem k obdobnému poznání dospěla nad akváriem.

Letní akvaristický záchvěv našich dětí poněkud vyšuměl, větší akvárium na realizaci stále čeká. Pro zachování stávajícího alespoň krmím ryby a již nějakou dobu cíleně likviduji přemnožené šneky.  Náhodné odstranění části přebujelého vodního mechu nabídlo pohled na tlející rozstliny. Další zásah zvedl ze dna oblak kalu... Využila jsem zájmu nejmladšího potomka (starší dva dosud demontrovali nezájem spánkem) a společně jsme umytou koupelnu opět ušpinili.

Rybky celkem spokojeně plavaly v míse na těsto, v jiné se propíral písek. Mechem porostlé kameny čistil synek v umyvadle... Pouze velká část rostlin skončila nepoužitelná na kompostu. Když jsme plnili čisté akvárium vodou, dostavil se nejstarší potomek. Přispěl několika zlepšovacími návrhy, které jsme zamítli. Ale alespoň vyčistil filtr a obnovil své plány. A společně jsme k večeru rybičky do obnoveného příbytku po generálním úklidu vypustili.

Poslední "rybí" počin jsem předvedla osobně, když jsem neuváženě dobíhala tramvaj ignorujíc nemocí zdevastované plíce. Po padesátce metrů nikterak závratnou rychlostí jsem v prostředku MHD dýchala skrz roušku jako kapr na suchu.