kOmický blog CCXXIII.

Klidný adventní čas jsem zažila naposledy v ranném mládí na přelomu tisíciletí. Letos je relativně velká šance jej (myšleno klid) úspěšně zopakovat.

Ačkoli denně trávím poctivých 8 hodin v kanceláři, dopadá na mě po letech opravdová vánoční atmosféra. Ironií osudu v roce, kdy je střídavě zavřeno, pod vánočními stromky na náměstích bez občerstvovacích stánků spíše pusto a kdy tělo stále předstírá postcovidovou slabost. 

Výstup do čtvrtého patra již zvládám po schodech, jakkoli se na podestě pod vrcholem zadýchávám. Boj s klienty je stále složitý, nicméně jsem za ně pokorně vděčná. Pro pracovní zpestření jsem odkývala nabídku na večerní práci pomocné účetní, neb moje masérská živost v tomto zdaňovacím odbodbí zrova nevynáší.

Doma se věnuji pečení francouzských slaných koláčů "quiche", experimentuji s výrobou jablečných buchet dle nových receptů... a začala jsem i s cukrovím. Obávám se předčasně, soudě dle rychlosti jeho konzumace rodinnými příslušníky. Kokosky nám vydržely přesně dva dny.

Letošní advent si ale hodlám opravdu užít. Přispívají k tomu střídmě organizované návštěvy a vycházky, i vánoční výzdoba domova (byť stále nedokončená). Množství rozmístěných svícnů a hořících svíček lehce deptá manžela, jakkoli by měl být po montáži požárního čidla poměrně klidný.

Jako každoročně přepadl i letos chotě sváteční amok a jal se uklízet. Měla bych být po letech jeho vrtochům přivyklá, nejsem. Tentokrát se jeho pozornost zaměřila na ložnici, neboť po roce zaznamenal chybějící část podlahy, (která byla rozebrána při loňském předvánočním hektickém budování šatny). Zangažoval mě pro přesun obří skříně i pro aplikaci chybějících vinylových dílů. Naše podlahářská zručnost velmi vzrostla, zcelení trvalo půl dne a zcelená podlaha vypadá báječně.

Další etapou byl přesun nahromaděných předmětů od čelní stěny ložnice. Otec rodiny zorganizoval malou rošádu, když vybranou část předmětů z ložnice a šatny deponoval do sklepa. V této etapě využil levné pracovní síly početného potomstva. Uvolněné místo v šatně okamžitě zaplnil přebytky, které dosud zpestřovaly výhled směrem k televizi.

Průběžná chodba rázem zela prázdnotou, pouze na jejím západním konci se nově nabízí pohled na dva vysoké komínky beden místo rodinné sbírky lyží. (Zimní výbava nově zaujala místo v suterénu, ačkoli roh ložnice jí zdárně sloužil dobré dva roky). Vážně uvažuji o možnosti postavit před bedny starý paravan, aby náš domov nevypadal jako banánová farma v Costa Rice.

Zatím jsem do chodby na hranici ložnice, (kde mimochodem stále chybí dveře), umístila pouze pseudovánoční dekoraci. Z půdy jsem vysvobodila obří skleněnou láhev. Milý choť se mě se zájmem optal, (když jsem ji v koupelně zbavovala nánosu prachu a sušených pavouků uvnitř), zda vyrážím do vinotéky. Místo vína jsem aplikovala ostříhaný plevelně rostoucí keř a břečťan ze dvorku, společně posloužily jako základ pro navěšení babiččných paličkovaných ozdůbek.

Výsledná výzdoba mě o minimálně 40 cm převyšuje, pročež se jí synek lekl, zatímco muž ji zaznamenal až při třetím průchodu kolem. Pro jistotu jsem vedle umístila ještě dva skleněné svícny, dosud jsem však nenašla odvahu v nich zažehnout svíce.

Společně s nejmladším potomkem odškrtávám v kalendáři dny do Vánoc. Budou to třetí svátky strávené v omickém domku, poprvé relativně klidné a poprvé v téměř důstojných podmínkách