kOmický blog CCXV.

Nejlepší akce vznikají spontánně - po několika měsících domluv různé intenzity a nulových výsledků jednoho dne pípla skupinová správa a následující večer všichni obeslaní seděli společně u stolu.

Drahý choť touží alespoň část pokročilého středního věku trávit nezávisle na dětech a domu. Za tímto účelem se účastní pravidelných nedělních hokejových utkání či firemních sportovních a hospodských akcí, nicméně opakovaně navrhuje, abychom nějaký čas trávili spolu my dva. (Můj životní přístup "dělat, co je potřeba" většinu případných osobních přání eliminuje.)

Příležitosti pro individuální či párovou "nezávislost" jsou velmi omezené. Dorůstající puberťáci nám dávají jistou naději, že budou schopni postarat se nejen o sebe, ale i mladšího bratra, čímž nám snad umožní v budoucnu plánovat vlastní program.

Akce na chatě kamarádů se této idei vzdáleně blížila. Domluva tří párů rodičů je limitována potřebami jejich ratolestí - a proto často zhola nemožná. Náhlá shoda na sobotním odpoledni nás pozitivně zaskočila. Jen díky rychlosti domluvy (a nedostatku doplňkových surovin) nebylo možné stihnout připravit rybí salát z nachytaných cejnů, který by jistě udělal hostiteli radost.

Shodou okolností jsem dopoledne před setkáním fungovala především jako žena v domácnosti věnující se úklidu, praní, vaření a pečení. Jakkoli se cítím nepatřičně v roli hostitelky i hosta, mohla jsem s sebou na návštěvu vzít kus upečeného perníku i štrůdlu; a místo rybího salátu alespoň rybí pomazánku z pečených ryb.

Při shromažďování výše uvedeného prcek zaznamenal aktivitu a jal se vyzvídat, kam jedeme. Projevil dokonce přání jet s námi. Manžel ho rychle odbyl, že tam žádné děti nebudou (což synka zklamalo); a navíc pojedeme na čtyřkolce (což mne zaskočilo). Považuji vozítko předurčené pro terén, přejezd asfaltovou džunglí na opačný konec města ve mně euforické stavy nevzbuzoval. Nechtěla jsem však motoristovi kazit nadšení.

Navzdory teplému počasí jsem usedala za chotě oděna v prošívané vestě a mikině s dlouhým rukávem, tiše doufajíc, že proviant v zavazadlovém prostoru dovezeme bez větší újmy. Přesuůn víkendovým odpoledním městem proběhl bez zásadních událostí, pouze za překvapených pohledů projíždějících řidičů. Pro práce na přilehlých silnicích nás na posledním úseku cesty doprovázel hostitel na elektrokole coby předjezdec.

Na místě jsme zaparkovali vozítko, sundali několik vrstev oděvů a věnovali se volné konverzaci a konzumaci. Řídké příležitosti k setkávání poskytují paradoxně hojné množství témat k hovoru, jakkoli největší prostor dostala nová pracovní pozice jedné ze zúčastněných dam. Pro ventilaci natlakovaných dojmů máme pochopení...

Potěšila mě rychlost, se kterou mizely jednohubky s naší rybí pomazánkou (jakkoli jsem musela pánům dvakrát vysvětlit rozdíl mezi ní a salátem vytvořeným ze stejného masa).

Návštěvu jsme spojili s exkurzí po přilehlých nemovitostech, neb inspirace pro domov a zahradu je vždy vítaná. Tuto nám zpestřila klimatizace s vosím hnízem, které se pánové rozhodli likvidovat uvedením zařízení do provozu. O osudu roje nemohu informovat, jelikož jsem se z bezpečnostních důvodů rychle vzdálila.

Návrh hostitelů využít křišťálově čistý bazén ke koupeli nikdo nevyužil. Těžko soudit, zda plavce odradila teplota vody či nutnost odkládat oděv - s přibývajícím věkem je dobré neztrácet soudnost. Naopak s postupujícím večerem jsme vrstvy oblečení přidávali (pověřena řízením k domovu, nemohla jsem se zahřívat konzumací) a poměrně brzy se začali loučit.

Ačkoli byl večerní provoz mnohem nižší, cesta domů trvala výrazně déle. Čtyřkolka dokáže vyvinout údajně rychlost 90 km/h, nicméně zřejmě to nikdy to v praxi nevyzkouším. Drahý choť můj výkon zhodnotil jako kvalifikaci na slimáka.