kOmický blog CCXIII.

V letních měsících se mi v záplavě aktivit hledá volný týden poměrně složitě. Na sklonku prázdnin se mi s dětmi přesto podařilo urvat pár dní na návštěvu sesty na chatě, kterou mám s trávením školního volna navždy spojenou.

Plán zněl dobře - v pátek po práci se sbalíme a pojedeme. Mírně - leč plánovaně - jsme si odjezd zkomplikovali vyzvedáváním krmení pro ryby našemu rybáři. Další "komplikace" se dostavila domů po třech dnech nepřítomnosti - objevila se naše postrádaná kočka. Bohužel se zadní končetinou v děsivé  dvojnásobné velikosti; výpravu na veterinu jsem před opuštěním domova považovala za nevyhnutelnou.

Zanechala jsem mužskou část rodiny doma a s dcerou jsme vyjely zachraňovat čtyřnohou rodinnou příslušnici. Při vyšetřením mi samým nadšením prokousla prst, pročež jsme ji raději na další zákrok přispali. Z nohy vytekla dávka hnisu. Jakkoli se pacientka stále budila v průběhu zákroku, po jeho dokončení spala jako špalek a naše pokusy o probrání ignorovala. Bezmocně jsem sledovala hodiny. Nakonec přece jen otevřela obě oči a vtáhla se do přepravky. Vybaveny antibiotiky a instrukcemi jsme vyrazily k domovu, dcera odhodlána na chatu neodjet.

Milou pacientku jsme zavřeli do kočičího přístavku, aby znovu nepojala myšlenku někam odcházet. Druhým dvěma kočkám bylo vytvořeno zázemí v průjezdu. Kolem sedmé se nám podařilo naložit poslední batůžek do auta a vyjet na jih.

Dorazili jsme za tmy, očekáváni na parkovišti v lese početnou skupinou převážně rodinných příslušníků. Díky jejich záchranné akci se podařilo logisticky zvládnout přesun obsahu dodávky na chatu na jeden zátah. V milosrdné tmě na parkovišti jsem se seznámila s novým přítelem neteře. Trochu podezřívám ochotné "stěhováky", že byli motivováni manželovou informací, že s sebou přibalil výčep a bečku piva. Pochopitelně instalace tohoto zařízení byla první (a jedinou věcí), kterou manžel večer na chatě předvedl. (Nepočítám-li několi vydařených konverzačních příspěvků k všeobecnému veselí.)

Na mě zůstalo vybalení potravin, povlečení lůžkovin a uložení zavazadel. Byla jsem opravdu šťastná, že veškeré rybářské vybavení si letos obstarával pubertální synek sám. Zatímco ostatní pánové se věnovali převážně likvidaci obsahu nerezového soudku, zaměřil se starší potomek na sledování hlásičů a prutů.

Bečka padla rychle. Konzumujícím se společná zábava zalíbila, neb neváhali na následující den dohodnout odběr další (podstatně větší) v místním malém pivovaru. Tato měla dvojnásobný objem, který zmizel v útrobách žíznivých přítomných již během soboty. V neděli  by byla většina pánů stejně limitována nutností řídit vozdilo.

Zbytek pobytu se setrou na chatě byl mnohem méně náročný na játra. Dcera s manželem odjeli (holčička si prosadila péči o kočičku a také naplánovala práci u koní. Mladší potomek si vyhrál s bratrancem, starší chytal (a pouštěl) kapry. Cejny mi milostivě házel do saku, abych je mohla průběžně přemisťovat do marazáku a doma z nich vyrobit rybí salát.

Pouštění kapříci rozesmutňovali rybářovu tetu, neb vždy štkala, že jí "uplavává řízek". Když mi syn krátce svěřil pruty, zasekla jsem svého jediného letošního kaříka. Zjevně špatně, neb během dohadování, zda půjde na špalek nebo zpátky do vody, to - k mé částečné úlevě - vyřešil sám.

Povinnosti se během pobytu příjemně minimalizovaly na péči o přísun živin přítomným potomkům, mytí nádobí, (při kterém jsem se blíže seznámila s přítelem neteře) a trénink logopedie s prckem. Při vymýšlení cvičných slov obsahujících písmenko R jsme se sestrou projevily velkou dávku fantazie - až jsem se bála, aby všechna nechtěl opakovat při oficiální lekci.

Voda v přehradě byla (celé léto) vysoko, leč teploučká. Při jízdách na paddleboardu jsem zjistila, že už mi "chytré" hodinky neměří vzdálenost ani při tomto sportu. (Aktualizace softwaru nezbytná). Malí kluci se rádi nechali svézt, takže jsme spolu absolvovalil pár výletů. Při návratu z posledního jsem hrubým propočtem zjistila, že dva chlapci dohromady váží víc než já a společně jsme těsně pod hranicí nosnosti mého plavidla. Vydržel ale paddleboard i já.

Uprostřed týdne nás po obědě vyzvedával manžel, abychom stihli odpolední lekci na logopedii. Lehce překvapil, když pro nás tři přijel jenom malým autem (Octavia kombi). Chvíli jsme s objemnou rybářskou výbavou hráli v kufru tetris, následný stokilometrový přesun byl především rychlý. Doma jsme vyházeli věci, zamávali tatínkovi a spěchali přemluvit Světlušku, aby nastartovala a umožnila závěrečný transport k logopedické ambulanci.

Doufám, stejně jako vloni, že příští rok se mi podaří celou akci naplánovat lépe. Uvidíme.