kOmický blog CCXII.

V srpnu bylo dosaženo významného milníku v rekonstrukci našeho domova, neboť se podlaha budoucí koupelny dostala na úroveň zbytku domu. Předcházely tomu mocné (a vyčerpávající) přípravy.

Jakkoli se manželovi povedlo vyexpedovat z domova všechny potomky, setrvali jsme - po pár výměnách názorů - oba doma a v pracovním procesu. Večery jsem trávila zavřená sama v koupelně; nikoli při svíčkách ve vaně plné pěny, ale na zemi v záplavě polystyrenu a jemného štěrku ozářena stavební svítilnou.

Obložit třemi vrstvami křivolaké potrubí zabralo tři půldny. Závěrečná fáze připadla na sobotní dopoledne (mezi 6 a 11 hodinou). Přenášení tvarů pozemní vodoinstalace na polystyrenové desky vyžadovalo jistou dávku kreativity a trpělivosti. Řezací nůž mi - navzdory pravidelnému přebrušování - vytvořil velkoobjemový puchýř.

Po krájení polymerovaného styrenu jsem si chtěla krátce "odpočinout" u vaření. Bohužel mě předběhl muž; zdárně nakrájel cibuli a umíchal masovou omáčku na těstoviny. Předložil mi oběd a instrukce, jak postupovat na podlaze dále. Nejprve jsem položila izolační fólii. Společně jsme uložili KARI sítě, načež choť odjel vyzvednout dceru, (ponechávajíc mě s drátem a kleštěmi na stažení výztuhy betonu). Nabízela jsem, že adolescentku vyzvednu sama, což bylo nepochopitelně komentováno větou: "To bys musela koupit tři pytle cementu". (Nejsem si jistá, zda choť pochyboval, že bych to dokázala, či zda bych zmíněné unesla.)

Nicméně pytlů cementu jsem za odpoledne přenosila pěknou řádku. Synek měl dle instruktáž vozit, já míchat. Stihli jsme tři míchačky, než se otec s dcerou vrátili. Dvakrát jsem v mezidobí vztekle (pravděpodobně vlivem frustrace a únavy) zahodila lopatu. Beton byl shledán příliš mokrým, ale navzdory snaze jsem sušší z míchačky nedostala. Výzvy, ať si jde míchat sám, manžel raději neslyšel, stejně jako další nevybíravá slova.

V mezidobí jsem v zahradě sebrala jahody a rajčata, sesbírala a vytřídila popadané ovoce a natrhala trávu morčatům. Puberťák často opouštěl stanoviště, pročež jsem vozila kolečka s pískem i betonem a přenášela balení rychle mizícího cementu. K manželově cti nutno podotknout, že připravil schůdnou cestu z fošen k přepravě koleček betonu do domu (a předem instaloval v zahradě míchačku).

S prací jsme končili poměrně pozdě, evidentně v pravý čas, neb začínalo slabě poprchávat. Mytí míchačky i nářadí vyšlo nepochopitelně na mě, stejně jako následný úklid kuchyně a znečištěné chodby, včetně vytírání podlahy. Tuto činnost však venkovní počasí nikterak neovlivnilo.

Drahý choť druhý den kontroloval schnoucí beton, (který opět komentoval slovy o příliš mokré směsi). Potomci trpící po pobytech mimo domov zásadním nedostatkem čistých oděvů zjišťovali termín navrácení pračky do provozuschopné polohy. Já byla připavena nedělat vůbec nic, což v praxi znamenalo ranní běh a rodinný výlet na Rosu Coeli. Nepříjemnou bolest zad jsem připisovala nadměrnému zatížení a pohnutou historii kláštera poslouchal jen částečně. A odpoledne jsem v kuchyni plynule navázala na přerušené domácí práce.