kOmický blog CCV.

Shodný názor na trávení volného času je údajně jedním z významných pilířů dlouhodobých partnerských vztahů.

Navzdory našemu dlouholetému soužití nelze říci, že by absolutní shoda panovala. Díky četnému potomstvu program léta přizpůsobujeme (každý s jinou intenzitou) možnostem a zájmům našich dětí. Pokud se výjimečně ocitneme bez nich, hledání konsenzu se stává překvapivě složitější.

Na pět dní v bezdětném modulu, kdy děti odjely na chalupu s prarodiči, jsme se původně oba těšili. Drahý choť plánoval alespoň dvoudenní dovolenou ve dvou. Mojí alternativou byl prostý odpočinek domácí (proložený prací). Pod vlivem okolností a interních komunikačních chyb dopadlo vše jinak. Odjezd komplikovala žíznivá zahrada, péče o pokousanou kočku i prodej rodinného vozidla.

Volno po práci jsme převážně individuálně zaplnili sportem, výdělečnou činností a společenským životem. V čase mého masírování prodléval muž s kamarády. Manželův firemní volejbal jsem kompenzovala cyklovýletem s kamarádkou a následující den choť pečoval o čistotu firemního vozidla, zatímco já značně znečistila bicykl. Poslední "bezdětný" večer jsme jediný strávili spolu - ve společnosti přátel na zahrádce hospůdky.

Cítila jsem se duševně odpočatě, neb na mě necílily nekončné požadavky dětí a domácí práce se po snížení počtu obyvatel minimalizovaly. Nebylo třeba vařit, uspávat ani se přetlačovat ve třech v posteli pro dva. Nicméně dům bez dětí působil trochu prázdně a cize.

V pátek jsme - náhradou za neuskutečněnou dovolenou - v poledne opouštěli Brno a v popoledním žáru stoupali na chřibskou rozhlednu. Následovalo vyzvednutí smečky dětí na Valašsku. Navzdory chvále prarodičů se všechni těšili domů. Vyslechli jsme informace o průběhu pobytu v několika verzích - pomáhali, pracovali a stihli navštívit skanzen, ZOO i lázeňské město. Puberťák chytil (a pustil spoustu) ryb a skokem do rybníka zachránil udici, kterou mu v nestřeženém okamžiku stáhl kapr. Odnesl to rýmečkou, která mu komplikovala celý následující týden.

Jelikož se náš týden ve dvou nevyvinul zcela k manželově spokojenosti, okamžitě začal plánovat další. Mezi jiné prázdninové programy zařadil chlapcům ještě jeden pobyt na chalupě - v době, kdy dcera bude s kamarádkou na dovolené. U dětí se náznak opětovného působení mimo domov nesetkal s velkým ohlasem. Téma se probíralo několikrát denně, pochopitelně s četnými konstruktivními příspěvky všech dotčených stran.

Hájila jsem zájmy dětí, (už proto, že prcek měl na stejnou dobu rezervován pobyt ve školce), leč marně. Hlasitá konverzace na dané téma vrcholila při ranní cestě do zaměstnání, na které nám dělal společnost nejstarší posmrkující syn (směřující na zahradnickou brigádu). S každou další větou se stával hovor hlasitější, přičemž z kontextu vyplývalo, že manžel ví nejlépe, co je nejlepší pro mě a není třeba při tom brát ohledy na ostatní. Nebohý puberťák - iniciátor konfliktu - raději mlčel. K pohnuté debatě z rádia zpíval Michal Tučný píseň o sňatku báječné ženské s báječným chlapem...

Nerada to přiznávám, ale manžel nakonec svůj záměr prosadil a bezprostředně po rodinné dvolené na Vysočině vyjednal chlapcům čtyři dny regenerace s prarodiči. Dojde-li v témže čase na náš "romantický výlet" ve dvou, jasné zatím není.