kOmický blog CCLXXXXIV.

Nedávno můj drahý muž zklamaně konstatoval, že je těžké mě ohromit. Jakkoli jsem proti jeho výroku neměla námitky, nelehého úkolu se zhostil geniálně.

V létě se otec mých dětí nezávazně optal, zda bych nechtěla přespat v hotelu "H", součásti jedné z největších světových sítí. Jako vlažná fanynka nabubřelého luxusu jsem bez zaváhání odvětila, že nikoliv. Záležitost jsem tímto mylně považovala za uzavřenou.

Na podzim jsem byla chotěm dotázána, zda si mohu vzít koncem týdne dovolenou. Důvod - výlet vlakem do Prahy; místo noclehu se nabízelo. Usoudila jsem, že letošní dárek k blížícím se narozeninám bude zážitkový.

Odevzdaně jsem poslala protestující děti do velkoměsta autobusem a naházela do kufříku pár svršků a plavky. Cestou k nádraží vyšlo najevo, že manžel nedopatřením objednal jízdenky na včerejšek, pročež během přesunu zakoupil nové - na vlak EuroCity, který měl pěkných dvacet minut zpoždění.

Cestu zkrátila objemná kniha a krásy naší vlasti. (Mírně obtěžující bylo pouze nezbytné ochranné vybavení pracovníků lakovny umístěné na obličeji.) Slunečné podzimní počasí dodávalo krajině krásné barvy. Pražské nádraží již tak barevné nebylo.

Do hotelu jsme nepřijeli limuzínou, což početné skupině personálu u vchodu ušetřilo práci s otvíráním dveří a přemisťováním zavazadel. Poslušně jsme vystáli frontu u recepce, mírně vyčnívajíc mezi zlatou mládeží. Než nás recepční s ukrajinským přízvukem ubytovala, shlédla jsem většinu zastřešeného atria, které ohromovalo rozlehlostí a současně odpuzovalo relativní zbytečností.

Před vstupem do pokoje jsme na manželovo přání absolvovali "vyhlídkovou" jízdu výtahem do horních pater určených pro vyšší vrstvy, načež jsme se vrátili blíže zemi. Pokoj byl příjemný, zařízení promyšlené, s okny do atria. Poprvné jsme obývali hotelový pokoj s toaletou oddělenou od koupelny.

Odpoledne jsme strávili u bazénu. Manžel se mnou přetrpěl návštěvu sauny, nicméně záhy se odebral odpočítat k vodní ploše. Sama bych si pobyt v teple užívala i déle, ale pohledy ryze mužského osazenstva zcela odlišné kultury mně - oděné pouze v kusu bavlny - neumožňovaly přepnout do relaxačního módu. (Z podobně hloupých důvodů jsem se zřekla návštěvy posilovny.)

Po příchodu mladé rodiny s hlasitě se projevujícím potomkem, (v blažené nevědomosti ignorující zákaz skákání do vody), jsme se stáhli z pozic a vyrazili do metropole ulovit večeři. Překvapivě se jednalo o nejpříjemnější část našeho výletu, neb jsme prošli poloprázdné město, vylezli na vyhlídkovou věž nad Karlovým mostem a ještě povečeřeli výborný salát s kozím sýrem.

Pozitivní dojem kalil jen pomerančový džus, jehož zbytkem ve špatně uzavřené lahvi jsem nechtěně vyprala vlastní objemnou kabelku včetně veškerého obsahu. Špatně dopadl i pokus o návštěvu proslulé restaurace v horním patře hotelu, neb všechna místa u oken byla obsazená. Ani mě to nemrzelo.

Večer jsme strávili sledování televize z vysoké postele, do které jsem velkopansky drobila chipsy. A díky zatemňovacím závěsům se mi podařilo i poměrně dlouho spát (pročež jsem s mírnou lítostí upustila od myšlenky jít se ráno proběhnout po nábřeží).

Snídaně předčila očekávání, už proto, že jsme se u vstupu museli prokazovat platnými testy. Drobné nepohodlí kompenzovala hojná nabídka pro celiaky, doplněná pozoruhodnou přehlídkou nevkusu a netradičního přístupu k odívání.

Ohromení nevděčné ženy docílil manžel o několik dnů pozdějí, dávno po návratu zpět do rozestavěného domova v malé vesničce, k dětem, montérkám a povinnostem. Narozeninové přání formou veřejného vyznání na sociální síti, doplněné několika překvapivě lichotivými fotkami ze společných dovolených, totiž opravdu nečekala.