kOmický blog CCLXXXX.

Podzim v zahradě by byl jistě výstižný název pro objemnou publikaci obsahující hodnotné rady zdatným a pokročilým pěstitelům.

Obávám se, že v našem případě by posloužila pouze jako lapač prachu (deponovaný čtvrtým rokem v bedně od banánů). Naše aktuální zahradnické počínání postrádá řád a dosud převážně živelně vyplývá z naléhavých potřeb. Mohu ilustrovat na několika příkladech.

Náhlé říjnové ochlazení provázela oprávněná obava o osud stále dozrávajících rajčat. Díky chladnému květnu (a dvojí marné výsadbě sazeniček) začaly keříky produkovat úrodu až v polovině prázdnin, pročež počátkem října byly hojně obsypány nezralými plody. Plná dojmů z třídních schůzek na gymnáziu jsem za narůstajícího šera stříhala trsy zelených rajčat a ukládala je k dozrání. Nejmladší člen rodiny mi k tomu svítil mobilem.

Společně s rajčaty jsem sklidila pět gigantů miniaturní velikosti, obrala čili papričky a z hlíny vykopla dvě bulvy celeru. Kedlubny příjemně překvapily. Jejich růst na dlouhou dobu překazil neznámý škůdce, který intenzivně perforoval jejich listy. (Obviňuji housenky běláska zelného - možná neprávem). Každopádně z jeho jídleního lístku časem vypadly a tak zbylo i na nás.

Podobně nečekaně došlo na rytí záhonů. Po návratu z rodinné oslavy (spojené s vydatným obědem doplněným kávou a zákuskem) můj drahý choť usoudil, že je třeba využití přívětivého počasí k práci na rozsáhlém pozemku. Potlačila jsem potřebu ulehnout k trávení a strávila příjemné odpoledne vyzbrojena rýčem. Po chvíli se zapojil syn s rycími vidlemi, přičemž jsme v rekordním čase zdolali celou pěsební plochu. Ocenila jsem synkovu pomoc i příležitost posílit zádové svalstvo.

Současně v rámci tatínkova úkolu provedli starší potomci - s (ne)patřičnými komentáři  - likvidaci holých rostlin rajčat a jejich opěrného systému, stejně jako shrabání listí pod ořešákem.

O týden později mi přítomnost elektriáře zabránila v plánované stavební činnosti v koupeně, pročež jsem se chopila zahradnických nůžek a zredukovala větvoví části peckovin. Při práci mě kontrolovalo naše přerostlé štěně, dokonce si kvůli výhledu vylezlo na střechu polorozpadlého kotovického chlívku, (který nám dosud hyzdí zahradu). K mé úlevě pes zvládnul i sestup, aniž jej nechtěně spojil s prohlídkou interiéru stavení. Možná je chyba, že vyrůstá na dvoře s kočkami; problém identity si časem snad vyřeší.

Poslední použitelné plody v zahradě představují hojně padající ořechy; poslední silný vítr jim hodně pomohl. V průjezdu se vrší poloplné přepravky, které syn - ve snaze získat finanční prostředky - za pomoci louskáču postupně likviduje. Nicméně ochota sběračů postupně slábne.

Přerostlou trávu již letos neposečeme, ale děti alespoň před zimou nabílily kmeny stromů vápnem. Památku na jejich chvályhodné počínání dosud nese několik oděvních kousků a rovněž psí srst.

V případě přízně počasí mohu pokračovat v trénování sadařských dovedností na dalších stromech, případně - než půda zmrzne - vykopávat staré pařezy. Těšíme se na první sníh, který milosrdně skryje zjevné nedostatky naší zahrádky a na krátké období nasměruje naše nekonečné snažení především do útrob domova.