kOmický blog CCLXXVII.

Úderný odpočinek je silnou stránkou naší rodiny. Pokud se objeví byť jen dva dny volna, okamžitě je třeba je zaplnit programem.

Nevinně jsem doma nadnesla myšlenku, že požádám o krátkou dovolenou a budu se rodičovsky věnovat nejmladšímu dítku. Manžel zvětřil příležitosti a začal organizovat. Plány na pokojnou návštěvu přehrady nebo turistiku po okolí vzaly rychle za své.

Choť neváhal zamluvit ubytování v kempu v Podersdorfu i příslušné nezbytné laboratorní testování a přemístit na necelé dva dny většinu rodiny za hranice. Domov hlídal pouze starší syn a pes.

Účelem hektické dovolené překvapivě bylo, abych si co nejvíce odpočinula. Proto jsme vyráželi brzy ráno a již kolem desáté hodiny - vyzbrojeni náramkem a  vstupní kartou - formálně ubytovaní, smáčeli končetiny ve vodách Neusiedler See. Dcera s mladším bratrem projevila nečekanou souhru, když společně házeli a lovili kámen z mělké vody jezera; zatímco matka se marně snažila na slunci získat barvu a otec prodléval ve stínu s knihou.

Po poledním uvolnění příslušného kempovacího místa jsme mezi četnými karavany postavili nevelký stan. Ve srovnání s okolím jsme vykazovali chronický nedostatek kempovacího vybavení. Poobědvali jsme z domácích zásob a vydali se na krátkou - asi třicetikilometrovou - vyjíždku kolem jezera. K překvapení rodičů se dcera a syn předháněli, kdo pojede rychleji (vydrželo to pouze první polovinu výletu). V nejodlehlejším místě nás otec rodiny odměnil zmrzlinou, což eliminovalo protesty dětí napadající délku trasy.

K večeru proběhly další vodní aktivity spojené s projížďkami na paddleboardu. Děti odpojení od domáci wifi se opět dokázaly obstojně bavit bez rodičovského zásahu, stačilo je ze břehu pozorovat. Abych si plavidlo také užila, vyjela jsem s prckem na krátký výlet k majáku, kam jsme se později večer vypravili i s otcem rodiny po souši.

Noc strávená ve stanu způsobila, že jsem do nového dne vykročila poněkud pokřiveně, později bolest mírně polevila. Těžko říci, zda tento (bohužel krátkodobý) posun způsobilo dalších 20 km na kole, následné paddlování nebo odpolední pobyt v termálu. Sázím na poslední možnost.

Balení stanu jsem se nemusela účastnit, což se stalo vůbec poprvé. Dosud jsem si radostné skládání tyček, nafukování matrací a rozbalování spacáků mohla užít za všech okolností i s celým zpětným procesem. Mírně jsem pochybovala, zda autor domyslel dopad svých slov: "Běž s dětmi k vodě, já to sbalím". Nicméně příležitost jsem využila.

Při příchodu do termálu jsme na německý pozdrav odpověděli anglicky, abychom pokračovali ve slovensko-českém dialogu se sympatickou slečnou v pokladně. Blízkost hranice ovlivňuje skladbu personálu i klientely. Po předložení příslušných testů jsme byli vpuštěni a užili si parné odpoledne v teplé vodě. Jediné zklamání bylo, že se nepodařilo přesvědčit synka na sjezd tobogánu (a zákeřný plán dostat ho tam násilím překazili příchozí zájemci o zážitek).

Rozmáčenou hladovou rodinu vyvezl tatínek přes nakupovací zastávku v Parndorfu k McDonaldovi. Navzdory nabídce utratit valuty dcera ani matka neprojevily dostatek shopovacího talentu, úlovek si z outletu odnesli pouze pánové. Výlet jsme završili nákupem potravin v Höferu, kam jsme vkráčeli dvě minuty před zavíračkou a (společně se dvěma dalším opozdilci) odcházeli přesně čtyři minuty po ní.

Myslím, že mohu konstatovat, že děti si "dovolenou" užily. Doma nás vřele přivítal pes a vlažně synek. Po odpočinku nás čekal pracovní víkend, jehož náročnost jsem se v tu chvíli zdráhala blíže zkoumat; oprávněně, jak se následujícího rána projevilo.