Již druhým rokem selhávám při plánování prázdninového pobytu s dětmi na chatě. Pod vlivem okolností a nepřízně počasí jsme rádi za pět dní, které trval.
Každý dokonalý plán obvykle selže - pravil populární profesor dějejpisu na gymnáziu. Nepochybně s tím měl řadu zkušeností - z dějin i vlastních. Musím mu dát za pravdu. Náš optimální týden k pobytu si zamluvila teta. Hledání náhradního bylo silně ovlivněno nepřítomností kolegů v kanceláři znemžňující čerpat dovolenou. Ke konci prázdnin jsem si prosadila alespoň pár dnů.
Pobyt jsme zahájili ve středu, vyzbrojeni rybářskou výbavou, předimenzovaným nákupem a dobrou náladou. Prcek se plně upnul na bratrance, (na kterého se upřímně těšil), rybář k prutům a já ke knize a pletacím jehlicím. Teplota nebyla zrovna plavková, přesto jsem jeden krátký pokus o ponoření těla do kapaliny uskutečnila. Opalovačky batoh neopustily.
Další dny léto příliš nepřipomínaly. Sestra objektivně vyhodnotila úroveň rtuti na teploměru a zapálila oheň v krbu, který jsme všichni poctivě udržovali až do konce pobytu. Proměnlivé počasí alespoň umožnilo několikrát spatřit kouzelnou duhu na vodní hladinou.
Z jinak poklidného pobytu stojí za zmínku návštěva drahého chotě. V pátek k večeru se v lese ozval rachot motoru a nad chatou se objevila čtyřkolka pokrytá bahnem. Manžel v motorkářském outfitu (dar milující ženy k loňským narozeninám) mě krátce políbil a vyrazil do houfu vyženěného příbuzenstva s silnostěnnou lahví rumu. Po zbytek večera jsem úhlopříčně přes stůl pozorovala jeho šťastný výraz.
Ráno jsem coby vzorná manželka předložila choti bohatou snídani z místních zdrojů - kupovaný závin, jogurt s živou kulturou a banán. Ušlechtilý záměr záhy - nechtěně - zhatila sestra hlasitě reprodukující rodinnou tradovanou hlášku manžela sestřenice (komentující situaci z dob ranného dětství jejich prvního dítěte): "Banán dostanu, až je hnědý, jogurt až je prošlý... teď už jen prožít krizi středního věku a dožít se důchodu". Upřesním, že ovoce stopy únavy nevykazovalo, ale na jogurtu se skvělo žluté kolečko akce "pomozte nám neplýtvat".
Pevně věřím, že tato skutečnost nebyla pravým důvodem, proč se choť v sobotu odpoledne vzdálil k domovu, aniž se jakkoli rozloučil se synky. Kromě společné cesty veslicí ke studánce pro pitnou vodu jsme spolu nestrávili prakticky žádný čas.
Spory se starším synem na téma "Chyť a pusť" příliš rozebírat nechci. Poskytuji mu udice a finanční prostředky na obě povolenky; očekávám proto oprávněně, že alespoň pár cejnů ročně můžeme sníst. Potomek však projevuje lenost při přemisťování ryb do saku - a také přehnanou starostlivost: "Komu se to chce kuchat?"; jakkoli sám nikdy rybu nekuchal.
Za úspěch pobytu mohu označit pouze plavecký pokrok nejmladšího potomka. Ve společnosti bratrance se - navzdory teplotě vody - naučil využívat ploutve a brýle, aniž vyžadoval přítomnost matky. A jistě otužování přispělo k jeho celkové odolnosti, neb si - promodralým rtům navzdory - nepřivodil před nástupem do školy rýmečku ani kašel.
Při balení na mě ukrutně dolehla obvyklá nostalgie konce léta, jakkoli nás celý pobyt provázela nepřízeň počasí (a mě bolest zad). Příští prázdniny snad vranovsku dovolenou naplánuji trochu lépe.
