kOmický blog CCLXXII.

Pokud nevíte, co s volným dnem a zedničit už nemůžete... můžete udělat něco pro rodinu. Třeba někam vyvézt děti.

Po sobotní bitvě s koupelnou jsem si naordinovala odpočinkovou neděli. Zcela promyšleně, jelikož na pondělí byli objednaní na masáže klienti a s rukama zničenýma bouráním bych nepodala standardní výkon. Nohy s četnými mírně zhojenými poraněními výkon nemomezují, pouze kazí estetický dojem.

Dopoledne jsem věnovala aktivitám typu pečení, vaření, zalévání květin, praní atp; prokládaným kontrolou stavu příprav nejstaršího potomka, který se chystal pobýt dosud neurčený počet dnů na chatě s tetou. Pochopitelně mu nešlo v prvé řadě o utužování rodinných vztahů, ale o rybaření.

Krátce nás navštívili manželovi rodiče, po brzkém obědu - při kterém jsem učinila překvapivé zjištění, že rodina jí  bramoborový guláš - jsme nakládali khaki výbavu do auta. Dcera a pes výlet pragmaticky odmítli. Prcka jsem se příliš neptala - přesvědčená, že v přítomnosti oblíbeného bratrance stráví odpoledne mnohem hodnotněji než s Ninjago na ploché obrazovce.

Cestou jsme navštívili dva obchody, zakoupili zásoby a marně poptávali filtry do kávovaru. Zjevně je pro oba dotázané řetězce přístroj na výrobu překapávané kávy již přežitý. Nabídka zmrzliny byla naštěstí dostatečná, což kluky téměř umlčelo na zbytek cesty. (Příležitostné výkřiky o hnusném vzduchu v autě od mladšího z nich ignoruji).

Závěrečnou část jízdy jsme pojali jako počáteční kurz autoškoly, vzhledem k terénu lehce drsný. Na chatu jsme dorazili (provázeni štěkotem hlídajících čivav) ověšení rybářskou výbavou a taškami. Navíc s tácem buchet, košíkem plodů zahrádky a drobnými dary pro příbuzné slavící narozeniny a jmeniny.

Záhy se ukázalo, že jsme podcenili drsné chatařské podmínky. Oděni do kraťasů a tílek jsme mezi příbuzenstvem v mikinách a teplákách působili nepatřičně. Netrvalo dlouho a přizpůsobili jsme se; jen mi trochu chyběly ponožky a koupel v chladné vodě to příliš nevylepšila.

Během pár hodin pobytu u přehrady jsem potkala více příbuzných než za poslední rok, jmenovitě maminku, sestru s potomky, dvě tety a dva strýce, stejně jako sestřenici s rodinou a bratrance s polovinou potomků. Vysoká koncentrace je způsobena rozložením příbuzenstva do tří chat v nevelkém rozptylu i shodou náhod.

Když se začalo smrákat, zavelela jsem  - posilněna kávou - na ústup. Prcek protestoval pouze mírně a část cesty pravděpodobně prospal. Za pomoci chytré aplikace přesun trval přibližně hodinu a půl; od Znojma jsme sledovali zlověstné mraky, později blesky... a v závěru jsem byla ráda, že přes provazy deště vidím cestu.

Na manželův dotaz, zda jsem si neděli užila, jsem adekvátní odpověď nenalezla. A zbytek guláše zmizel.