kOmický blog CCLXXI.

Práce spadá v položce jistot a bezpečí do hierarchile základních lidských potřeb - jakkoli by mnozí vydrželi i bez ní. Naše krátká odpočinková dovolená byla bezprostředně řádně vykompenzována.

Zaměstnání ponechám bez komentářů, zásadní pracovní posuny se totiž děly doma. Domácím stavebním tématem jsou stále koupelny. Po návratu z intenzivní dovolené manžel usadil v té nové dvě umyvadla na připravený podklad. Tím okamžikem prohlásil místnost za schopnou plnohodnotného užití a původní koupelnu za kandidáta demolice. Co na tom, že nová koupelna dosud neobsahuje úložné prostory.

Pamětliva své úderné pověsti, vrhla jsem se hned následující sobotu na odstraňování původního bílo-zeleno-šedého obkladu. Odsunula jsem všechny předměty ze země i vany (v několika přepravkách čekají na umístění), stejně jako skříňku s nefunkčím umyvadlem. Fungující umyvadlo jsem chtěla dočasně zachovat, stejně jako možnost užít si po práci koupel.

Za pomoci majzlíku a kladiva jsem začala s odstraňováním obkladu od pravé strany dveří; přesně jak si choť přál. Po krátké době jsem musela objektivně přiznat vlastní chybu - podcenění pracovního oděvu. Tričko, kraťasy a pantofle odpovídaly parnímu počasí, méně již aktuální aktivitě. Propocená záda a fyzická námaha ale nemotivovala k přidávání oděvních vrstev.

Kolem poledne mě přišel zkontrolovat (a chvíli pomáhat) synek, aby mi současně oznámil, že mám na noze - a vaně - krev. Ano, trochu mi v pantofli čvachtalo, ale zranění bylo povrchové. Do večera jsem měla nohy dekorované několika dalšími šrámy a sérií modřin. Tentokrát jsem ovšem šťastně vyvázla bez oteklých palců na rukou, které dokumentovaly špatně mířené údery při předchozím probouráváním dveří spíže, šatny a sprchového koutu.

Manžel rodinu nakrmil hamburgery, což děti i manželka velmi ocenily. Méně jsem cenila kritiku, že ničím vanu. Zdálo se mi, že dva vyleptané kruhy o průměru 30 cm, kterými ji vyzdobili stavební dělníci, ji znehodnotily již dávno. Upozornila jsem muže, že specifické požadavky má vznášet výhradně před započetím prací a pokračovala v otloukání. Nejstarší potomek mi občas vyvezl naplněná kolečka.

Na 16 hodin jsem naplánovala ukončení prací. Skoro jsem to zvládla; poslední kus byl ze stěny odstraněn ve čtvrt na pět a do půl jsem měla i zběžně uklizeno. Obnažené zdivo svědčilo o kreativitě předchozího vlastníka, neb jeho struktura byla různorodá (včetně růžku ze sádrokartonu a vodoinstalace skryté za ytongovou příčkou představenou před původní zdí).

Následující dvě hodiny patřili rodičovství, absolvovala jsem s nejmladším synkem cyklovýlet. Pochopitelně s bonusovou zmrzlinou u rybníka. Jako správný pomocný stavební dělník jsem se rovněž odměnila - pivem. Až na výkřiky o bolavých nožičkách a šíleném kopci akci hodnotím pozitivně.

Po návratu jsem - naposledy - mezi šedými zdmi (dosud s pozůstatky lepidla) napustila vanu horkou vodou. Padlo do ní (nechtěně) půl lahve pěny. Dopřála jsem si tak chvíli relaxu v poněkud punkovém prostředí, ovšem stylově doplněném světlem svíce.

Osvědčila jsem se jako dělník, neb rozsah vykonané práce předčil manželovo očekávání. Zabodovala jsem trochu jako rodič. Nicméně jako manželka poněkud selhávám.