kOmický blog CCLXIII.

Dokonalé souznění lze u potomků snadno vyvolat přepnutím na radio Country. Svorně protestují, a to i v případě, že tématicky cestou na vodu interiérem vozidla rezonuje Velrybářská výprava.

Vodáckou výpravu provázelo - na rozdíl od řady předchozích let - extémně vydařené počasí i příznivý průtok vody; mé vzpomínky na ni zůstanou negativně poznamenané událostí těsně předcházející.

Za cenu půldenního volna jsme u školy naložili synky, (kterým v pravé poledně byla uzavřena klasifikace) a nedaleko rovněž dceru plus jednu slečnu navíc. Obtěžkáni nezbytnou objemnou výbavou a košem jahod jsme později vyrazili z domova přes Třebíč na Český Krumlov. Cesta netradičně nebyla zpestředna žádnou objížďkou či uzavírkou. Ocenili jsme i skutečnost, že půjčená slečna cestou nepozvracela auto, což se při dřívějších cestách často stávalo.

V kempu na recepci manžela vítali, jako by ho léta znali; usoudili jsme, že rezervace pro 40 osob nedělají běžně ani učitelé. Později vyšlo najevo, že družná atmosféra zde vládne obečně - jakkoli se příslušný okres v covidových statistikách stydlivě červená.

Se starším synem jsme postavili stan, zatímco otec rodiny - překvapivě doprovázen slečnami - statečně podporoval český fotbalový tým. Upřímně řečeno, tento model dělby práce se osvědčil, neb dokonale předchází manželským hádkám nad tyčkami a kolíky. A nafukování matrací ruční pumpou přispívá k udržení fyzické kondice. Druhý poločas shlédli pánové na notebooku, o už jsem zaujatě přes tmavé brýle sledovala khaki barvu stanového přístřešku z plochy synova rybářského lehátka. Synci - fotbalem nedotčeni - zkoumali život ve vodním toku.

Zbaběle jsem uléhala současně s nejmladším potomkem, přesto jsem nejkratší noci v roce převážně probděla, aniž byl příčinou vytrvalý zpěv ostatních obyvatel kempu. Oba vodácké dny jsem únavě navzdory dokázala pádlovat. Bezprostředně po vyplutí se ale projevila jistá labilita, neb jsem vyhrožovala menšímu synkovi hozením do vody. I některá ostatní plavidla vykazavala známky neshod potomků s rodiči.

V průběhu se nedobrovolně koupaly slečny na palubě lodi drahého chotě. Cenou za průjezd šlajsnou - označenou jako sjízdnou výhradně pro rafty - byly nejen mokré svršky, ale i manželova černobylská kšiltovka, (které mu bylo obzvláště líto). Vltava si tak po letech, kdy manželovi uchvátila fotoaparát s podvodním pouzdrem, zaznamenala další úlovek. Dalším účastníkům naší výpravy zcizila tričko, brýle a láhev s pitím.

Ostatní vodácké nástrahy jsme překonali zdárně. Pouze jsem si při neopatrné manipulaci s lodí cosi pohnula v bedení části páteře (nebo si z mokrých plavek uhnala zánět ledvin). Druhý den byly mé pohyby opatrné, kormidlo jsem předala staršímu synkovi a nominovala se do role háčka. Mladší synek maminčiny svaly obdivoval.

Původně měl manžel v úmyslu se přemístit do Brna závratnou rychlostí, aby stihl nedělní večerní hokej. Navzdory organizaci včasného ranního převozu aut (se sbalenými orosenými stany) se plavba mírně protáhla a čas dojezdu jeho promyšlený plán zcela zhatil. Vyčerpán divokou jízdou po vodě i souši pak doma odpočíval, zatímco odpočatá žena rozvěšovala stan, spacáky a vyprané prádlo.

Převážná většina účastníků si letošní vodu užila, lze-li tak soudit z usměvavých tváří na společné fotografii. Překvapivé nadšení jevily i malé vodačky, které se s námi v doprovodu rodičů vydali poprvé. Zapůjčenou výbavu jsme vrátili kompletní a nikdo z přítomných neutrpěl spálení sluncem. Díky ochranné vrstvě krému se mi podařilo - navzdory tropickému počasí - vůbec se neopálit. Díky manželově snaze o odvádění tématu nebrečet příliš často.