kOmický blog CCLVIII.

Při programování ženského mozku došlo k chybě způsobující nesmyslné očekávání, že se nám po delším odloučení vrátí domů miláček nikoli náš průměrný chlap.  

Rodinný manažer navrátivší se z Pripjati se opět ujal vlády a (únavě navzdory) naplánoval víkendový společenský i pracovní program, který jsem mu mírně narušila potřebou naočkovat štěněti poslední dávku a předat šanon s účetnictvím.

Navzdory intenzivnímu zásobování jarní vláhou jsme většinu soboty strávili s přáteli a nejmladším potomkem na brněnské šifrovací hře Stínadla. Manžel příliš neluštil, zato poměrně zdatně hledal v mapě. Minule jsme poznávání krás velkoměsta byli nuceni přerušit pro hlasité protesty přítomných dětí, tentokrát byla mise úspěšnější.

Opět jsme navštívili zákoutí, o jejichž existenci jsme dosud neměli tušení. Například kouzelnou dělnickou kolonii Písečník, kde jsme objevili i malou útulnou zahrádku s výdejním okénkem. Vystřídalo se na ní hned několik týmů hráčů - což byl pravděpodobně marketingový tah. Během našeho putování se překvapivě vyjasnilo; po úspěšném dosažení posledního stanoviště jsme se odměnili báječnou točenou zmrzlinou a ověšeni přebytečnými svršky vyrazili k domovu.

Změna počasí mi umožnila věnovat se zahradě a přeměnit další část členitéto terénu na poněkud holou skalku. Manžel opět prodléval v koupelně (v montérkách nikoli v županu), ačkoli plocha pokrytá obkladem nekoresponduje se strávenou dobou. K večeru jsem navrhla, že na hotovém podkladu připravím podezdívku pro desku s umyvadly, (kterou mě manžel úkoloval již před třemi týdny). Záměr mi nečekaně rozmluvil, neb si - znenadání - nebyl jist jeho konkrétním vnějším provedením. Nesměle jsem prosazovala obklad, neb se mi do blízkosti vodního zdroje zdál nejpraktičtější; leč záležitost zůstala nedořešena.

Následující den jsem nabídla, že nechám dopoledne muže položit posledních pár kachlí a odpoledne budu spárovat. Odvětil, že mám začít ráno, což jsem (po ranním běhu, vyprané pračce a upečené buchtě) učinila. Po půlhodině aplikace spárovací hmoty mě (sám stále v pyžamu) přišel zkontrolovat, aby mi tónem hodným komunikace s mentálně postiženým jedincem vyčetl, že to dělám blbě.

Unavena mimo jiné polovičatými informacemi a především uražena intonací jsem lehce rozrušeně poznamenala, že by bylo dobré mi podstatné informace sdělovat předem. Vzájemné pochopení jsme nenalezli. Krátkou vzrušenou komunikaci jsem uzavřela emotivním sdělením, že je choť neuvěřitelný sobec.

Nebohý muž naprosto nechápal, proč mám výhrady k jeho přístupu k výměně informamcí a že na mně vypjatý pracovní týden (okořeněný jeho cestou na Ukrajinu) zanechal následky. Pokud zvažoval poslat mě do rukou odborníka na duševní zdraví pro zjevné projevy hysterie, k vlastnímu štěstí odolal a myšlenku nevyslovil nahlas.

Tichým spárováním (mimo nově vytyčené zakázané oblasti) jsem strávila většinu dne. Odmítla jsem  oběd; nejen grilované maso nemůžu ani vidět. Večer jsem tiše shlédla černobylskou prezentaci promítanou na plátně. Manžel hodinu a půl hovořil k dětem, které město duchů vcelku zaujalo. Starší synek překvapil rozsahem znalostí oblasti získaných z YouTube.

Po dlouhé době jsem se těšila na pondělí do práce, ke které mám sice příležitostné výhrady, nicméně se mi v ní mnohem snáze daří udržovat si odstup.