Optikou pubertálních dětí jsem byla přístupem ke školním povinnostem divná; v synkově řeči "rozbitá". Navzdory pečlivě plněným úkolům bych osobní vztah k systému vzdělávání neoznačila za kladný.
Ke školství mám výhrady; nečiním si však iluze, že bych jej dokázala změnit. Příležitostné kritické připomínky mám i k některým pedagogům. Přesto vzdělání potomků považuji pro život za důležité. Z pragmatických důvodů jsme synovu přípravu na přijímací zkoušky pojali v souladu se systémem.
Po konzultaci s adeptem středoškolského vzdělání jsem v září uhradila přípravný kurz a většinu roku tiskla a skenovala materiály, které poměrně zodpovědně zpracovával. Na dotaz jsem identifikovala vedlejší větu podmětnou i předmětnou a příležitostně sdělila připomínky k řešení úloh.
Největší část práce na přípravě odvedl synek sám, ve velmi těsném závěsu následován ochotnou babičkou. Paní profesorka v důchodu vnukovi věnovala mnoho konzultačně-doučovacích lekcí, aby v závěru mohla s oprávněným uspokojením konstatovat, že je připraven. Manželově mamince hluboce smekám.
Mužská část rodiny se k intenzitě synkovy snahy cítila potřebu několikrát vyjádřit; o narozeninách, Vánocích, Velikonocích a především v úplném závěru; pročež synek po čtyři večery otcových promluv (prokládaných zákazy počítačových her) často stáčel zrak ke stropu. Den před zkouškami vyslechl adept studia přednášku na téma důležitosti vzdělání i od důstojného děda; jakkoli již nebylo možné nikterak průběh ovlivnit.
V den D jsem potomka namísto vcelku zbytečných rad vybavila svačinou; tatínek ho bezpečně a navzdory kolabující dopravě včas dopravil na místo konání. První termín měl na škole, kam jsem pěkné čtyři roky v minulém tisíciletí pravidelně docházela; tenkrát se jí nelichotivě přezdívalo Ústav. Její velká výhoda - naprosto nesouvisející s poskytovanou úrovní vzdělávání - spočívá v dopravní dostupnosti.
S prostředím byl obeznámen, byli jsme na dni otevřených dveří a zkoušel zde přijímačky v sedmé třídě. Navíc školu zvolila velká část jeho spolužáků, což nepochybně místně stabilizovalo jejich narušenou duševní pohodu. Jakkoli se následně objevila značná kritika obtížnosti testu z matematiky, synek se odpoledne tvářil vyrovnaně.
Druhý den ráno - na dotaz - vyjádřil adept studia lehkou nervozitu. Na druhém gymnáziu nikdy nebyl a nečekal, že by v odlehlých končinách potkal někoho známého. Ujistila jsem ho, že většina přítomných na tom bude velmi podobně. K vlastnímu překvapení nakonec konal zkoušku se spolužákem z ročníku, což ho povzbudilo. Okamžitě také využil jeho přítomnosti a ochoty rodičů, kteří ho po zkoušce zavezli domů. I tentokrát měl z testů "dobrý pocit".
Podotýkám, že vyhledané polední spoje byly poněkud nepraktické, cestu z 9 km vzdálené obce spojovaly s okružní jízdou po okrese Brno - venkov; některé obsáhly i přestup ve velkoměstě. Synek vážně zvažoval, že než by dvě hodiny jezdil hromadnou dopravou, půjde domů raději pěšky.
Mě komplikace způsobená pracemi na železniční trati a náhradou vlakových spojů přivedla na myšlenku cestování po vlastní ose. Během nervózního dopoledne jsem zjistila ceny autoškoly na skútr i možnosti koupě použitého modelu. Přesto jsem nepřestávala doufat, že tuto alternativu nebude třeba využít.
Rodiče budoucích studentů byli důrazně upozorněni, aby školu neobtěžovali dotazy na výsledky přijímací zkoušky - což by mě opravdu ani nenapadlo. Prodleva do doby zveřejnění rozhodnutí byla dlouhá a nepříjemná. Byla ale zpestřena návratem dětí do školy s distanční a později rotační výukou.
Po uplynutí lhůty na webu zveřejnila výsledky jen jedna ze dvou škol, při otevření seznamu přijatých mi spadl kámen ze srdce. (Synka jsem do vyučování informovala přes sms). Na výsledek druhé školy bylo třeba počkat do odpoledne, kdy jsem mohla oproti občanskému průkazu zákonného zástupce převzít rozhodnutí o synkově budoucnosti.
Milá paní předávající mě poněkud zmátla sdělením: "Tak Vám ji bereme". Pohledem jsem se ujistila, že drží správný úřední dokument a opravila ji. Chvíli jsme žertovaly, přičemž jsem odmítla možnost, že bych si studium mohla zopakovat.
Studentovi jsem novinu již mohla sdělit telefonicky. Potomek byl evidentně potěšen a jeho volba jasná. Rozhlásila jsem zprávu po blízkých příbuzných, nepřítomnému manželovi napsala zprávu a vyrazila koupit zmrzlinu . Příjemný večer jsme doma s dětmi strávili v kuchyni přípravou sushi.
Radostnou zprávu ze stejného gymnázia vyslechlo více synkových spolužáků, což mu nepochybně usnadní zařazení do středoškolského vzdělávacího procesu. Pevně doufám, že nebude - jako my před lety - pronásledován po chodbách vyšinutým ředitelem kontrolujícím, zda má na nohou přezůvky.
