kOmický blog CCIX.

Začátek rodinné dovolené přinesl hned několik vtipných okamžiků dokumentujících, že ne každý dobrý úmysl se skutečně v dobé obrátí.

Dohoda, že pojedeme až v sobotu odpoledne, mi poskytla prostor relativně v klidu zaopatřit zahradu i domácí mazlíky a rodině možnost poobědvat doma. Snahu dokopat k pomoci pubertální potomstvo používají taktiku pozdního vstávání a velmi pozvolného shromažďování oděvů (hojně prokládaného sledováním obrazovek) jsem po předchozích marných pokusech vzdala.

Od brzkého rána jsem střídala balení s úklidem a prací v kuchyni i na zahradě. Pomoc mi nabízel výhradně nejmladší synek. K obědu jsme společně nakopali brambory, které byly - transfomovány na populární kaši - podávány jako příloha k méně oblíbené megasekané na dva dny. Upečená hrouda mletého masa byla (alespoň jak jsem se domnívala) mojí šancí na relaxaci v úvodu dovolené. Počin se později ukázal být velmi prozíravý, jen přepravní nádobu musím příště volit lépe.

Cesta mi poskytla čas k hlubokému dýchání, pletení a odpočinku. Po příjezdu na Vysočinu a přesunu nákladu jsem spočinula u bazénu předstírajíc dozor nad koupajícími se dětmi. Předpověď počasí na další dny nebyla příliš povzbudivá a bylo třeba využít sluneční paprsky.

Občas mi zmizel z dohledu nejmladší potomek, leč nikoli pod hladinu, ale s tatínkem na zkušební jízdu čtyřkolkou. Otec rodiny se prozřetelně nenamáhal mi hlásit, že dítě bere s sebou; alespoň jsem se nebála tolik. Zato mi poměrně ochotně čepoval pivo.

Druhý den ráno jsem po desátém pohledu na hodinky vstala a vyběhla zkontrolovat okolí (v rámci tréninku na blížící se závod). Mírnou bolest hlavy jsem mohla přičítat fyzickému přetížení stejně jako požitému množství zlatého moku obsahujícího lepek. Oblíbenou loňskou polňačku mi zaorali, ale plánovaných sedm kilometrů jsem uběhla. Po návratu se mi ve sprše udělalo mdlo, pročež jsem většinu dopoledne strávila v horizontální poloze (příčinu potíží dále raději neanalyzujíc).

Manžel - vědom si svých zásluh na porušování bezlepkové diety - při pohledu na můj zubožený stav nabídl, že oběd připraví sám. Uvařit brambory a ohřát včerejší sekanou se zdálo jako snadný úkol. Po hodině se děti nepřišly zeptat, jestli budu také jíst, ale kdy bude oběd. Zaskočena jsem se odhodlala opatrně vstát, abych zjistila stav příprav a příčinu problému.

Krásně nakrájené brambory byly s kořením a cibulí připraveny na lince v kuchyni, v troubě již nějakou dobu marně pekla oběd jiná rodina. Z hovoru vyplynulo, že zařízení k výkonu přemlouvají poměrně dlouho, náš připravený plech jsem proto nominovala na jídlo k večeři.

Empiricky jsem zjistila, že mi bolest hlavy nezabraňuje v předklonu, vybrala z našich zásob další várku přílohových brambor a jala se je okrajovat. Drahý choť projevil snahu o pomoc alespoň se sekanou. Navigovala jsem ho do správné ledničky pro příslušnou krabičku a dále její přípravě nevěnovala pozornost - až do chvíle, kdy se kuchyní rozlil podivný zápach pálící se umělé hmoty. Způsob manželova ohřevu v přepravním plastu umístněným na sucho do hrnce na sporák považuji za velmi neotřelý. Jídlo jsem zachránila včas, krabičku nikoli. Skončila v pytli na tříděný odpad, ale odstraňování jejich připečených pozůstatků jsem se neúčastnila.

Hladové potomky jsme naštěstí nasytili. Bylo však třeba zajistit program na další část dne, a to s ohledem na aktuální indispozice.

Odpoledne jsme se - po dlouhém rozhodování - hromadně vypravili na krátnou houbařskou výpravu. Manžel - zřejmě vyčerpán přípravou oběda - se neúčastnil. Vyzbrojeni látkovou taškou, (která vůbec nebyla potřeba), jsme vyrazili k blízkému lesu. Po prvním kilometru na nás začala zhoustlá mračna škodolibě chrlit litry vody. Nemaje pláštěnku ani deštník, potupně jsem volala o pomoc chotě s velkým autem, aby mě a děti z lesa odvezl; což také během několika málo minut udělal. Podotýkám, že hustě pršelo následující dva dny.

Tečkou za úspěšným dnem byl lipový čaj (z cestou čerstvě narthaných květů) zalévaný ve skleněném džbánu, který teplotu či situaci nevydržel. Naštěstí se nikdo neopařil, pouze jsme (opět) v kuchyni likvidovali následky naší úspěšné činnosti. A prášek proti bolení hlavy jsem zapila vodou.