kOmický blog CCIV.

Četné potomstvo si na pár dní srdnatě odvezli babička a děda. Krátké volno od rodičovských povinností mi umožnilo věnovat se aktivitám sportovním.

Záměr zintenzivnit přípravu na běžecké závody jsem realizovala prostřednictvím cyklistiky, podpořena kamarádkou užívající kolo jako dopravní prostředek pravidelně.

Jeden neslavný pokus proběhl již dříve, kdy jsem testovala možnost dopravy do práce zkratkou přes kopec. Vyplašila jsem zajíce a pána v zahradě, několikrát netrefila správnou cestu (při marné snaze načíst mapu v telefonu) a nakonec mi cestu přehradila blátivá kaluž rozlohy menšího jezera. Sérii operativních náhradních řešení jsem završila v nejbližší obci, kde byl definitivně přehodnocen cíl cesty.

Poučenou z předchozího nezdaru mě ráno zákonný protějšek hodil i s bicyklem ke kanceláři, abych mohla absolvovat pouze cestu domů. Vysvětlila jsem plán paní na recepci, která mě vítala pozdviženým obočím; a později i kolegům, které překvapilo kolo na terase. Dopolední intenzivní déšť jej pěkně omyl.

Odpoledne jsem elegantní šaty vyměnila za mírně nedůstojný cyklodres a vyzbrojena brýlemi, helmou a rukavicemi - již v doprovodu cyklistické parťačky - opustila pracoviště. Počet cest, které jsem toho dne absolovovala do čtvrtého patra výtahem, zdvojnásobil jejich celkový počet za dobu téměř pětiměsíčního působení v budově.

V první fázi jsme provedly pouze rekognoskaci terénu spojenou s prohlídkou nemovitostí v okolí, potom se za pomoci mapy zorientovaly a zkratkou mezi zahrádkami přes okraj velkoměsta projely kolem železniční trati, (na které aktuálně probíhají intenzivní stavební práce). Můj dopravní prostředek se cestou projevoval poněkud hlasitě. 

Vynořily jsme se u populární hospůdky Vechtrovna. Jako obvykle návštěvníky tvořili z devadesáti procent cyklisté, kteří na náš příjezd reagovali krátkým pozvednutím hlavy a vyhodnocením stavu bicyklů i jejich majitelek.

Nad jediným pivem jsme asi hodinu probíraly zážitky z poslední doby, kterým dominovala dobrodružná účast kamarádky na skautském táboře v roli kuchařky (spojené s dramatickým zásobováním přes rozvodněnou řeku). Má můj obdiv. Nejsem přesvědčená, že bych se do něčeho podobného nechala dobrovolně naverbovat. Nerozumné počiny zodpovědných matek jsou často iniciovány jejich potomky.

Domů jsem díky umírněné konzumaci dorazila bez potíží a brzo, manžel přijel z firemní akce utužující pracovní kolektiv o dobré dvě hodiny později. Na sdělení o doprovodných zvucích kola reagoval povzbudivou zprávou, že servis mám již objednaný.

Myšlenka na zopakování cyklovýletu mě napadla druhý den brzo ráno, opět jsme nakládali. Zvolená cesta domů byla sice výrazně delší, zato vynechávala silnice a vedla lesem kolem říčky chráněnou oblastí. Odpoledne jsem si osamělou vyjížďku užívala, pominu-li průjezdy rozsáhlými bahenními oblastmi, které významně změnily vzhled nejen můj. Občerstvovny lemující cestu jsem kvůli urychlení návratu a eliminaci nechtěných kontaktů ignorovala. Překvapivě nejtěžší bylo odolat u hospůdky sto metrů od domu po dlouhém stoupání - ale povedlo se.

Při příjezdu domů se mi choť zdál poněkud rozladěný. V době mé nepřítomnosti vysával služební vozidlo a - údajně - uklízel doma. Pokud to znamená umýt tři kusy nádobí, pak ano. Já byla unavená, ale šťastná (a taky špinavá a zpocená). Vypila jsem plechovku nealkopiva, což manžel nesouhlasně komentoval. Později mě důrazně upozornil, že potřísněné kolo musím před servisem umýt. Idylický večer jsme pak trávili velmi individuálně.

Nejnáročnější cyklistický počin překvapivě nastal až po návratu dětí. Nedělní odpoledne se zpočátku zdálo být pro výlet s nejmladším potomkem na zmrzlinu do vedlejší obce jako stvořené. Při sjezdu prcek křičel, že se bojí a občas (za jízdy) z kola seskakoval. Při přejezdu přes zpomalovací práh zamířil nečekaně do křoví, (do potoka naštěstí nedoplachtil). A to jsme měli za sebou snadnější polovinu.

V hospůdce bylo zavřeno, zachránil nás obchůdek nedaleko. Pro návrat vyhrála nad lesní cestou silnice, nicméně ani její mírnější sklon stoupání nepomohl malému cyklistovi k lepším výkonům. Chůzi vedle kola jsme prokládali krátkými úseky jízdy, které syn komentoval sděleními o velkém kopci a bolavých nožičkách - pokud se nerozjel rovnou do příkopu. Jakkoli jsem se snažila být trpělivá, pomáhat s rozjezdy a snášet synkovy rozmary; objektivně zhodnotil, že minule jsem na něj řvala méně.

Pokud chci zintenzivnit svoji fyzickou přípravu, budu raději nadále jezdit sama. Pokud by byl zájem na zvýšení psychické odolnosti, musím pravděpodobně začít u výrazně nižších cílů.