kOmický blog CCI.

Zásadní předpoklad pro zdárné přežití letošního léta: V žádném případě nespoléhat na vícedenní  předpověď počasí!

Původní meteorologické prognózy slibovaly na naši druhou dovolenou tropický týden a vedly k optimistickému balení tílek a krátkých kalhot. Od transportních kraťásků jsme však záhy upustili a téměř všichni skryli dolní končetiny pod oděv. Odolal pouze manžel, (který nosí o dovolených kalhoty ke kolenům i v zimních měsících v Alpách), a starší syn vytrvale testující tatínkův otužovací režim již od počátku koronaprázdnin.

Avizovaný bazén u penzionu budil v dětech před odjezdem nadšení, leč při našem příjezdu zel prázdnotou. Ač byl vyčištěn a záhy hasičskou hadicí naplněn překvapivě velmi čistou vodou z potoka, jediný odvážlivec, který se dobrovolně vykoupal, byl náš nejmenší neplavec. Vydatně mu při tom pomáhal nafukovací krokodýl. Naopak nepřející matka - sledující fialové zbarvení jeho rtů - ho celou dobu vyháněla. Nikdo další během dovolené plavky nepoužil.

Chladné počasí příliš nenahrávalo brzkorannímu běhání. Běhací šortky bylo třeba vylepšit o nevzhledné funkční podvlíkačky; zamezily rozvoji počínajících omrzlin (aniž jakkoli ovlivnily nevalné sportovní výkony). Pouze náhodní přihlížející možná zvedali obočí o něco výš.

Při výletech se opět projevovala na počasí poměrně nezávislá pubertální nevole dětí opouštět ubytovací zařízení skýtající připojení. Jednou z mála účinných motivací byly návštěvy stravovacích zařízení, uspěli jsme však i jinde.

Jednoznačně nejlepší (a nejdražší) den byl koloběžkový - na kopec lanovkou z Koutů, pěší přesun 3 km intenzivních dotazů o délce tůry a sjezd z Dlouhých strání. Na koloběžce jsem dolů vezla našeho prcka; nevěříc dostatečně v manželovu zodpovědnost (jakkoli se opakovaně ochotně nabízel). Pro nadbytek nohou to nebylo příliš komfortní. O to více si užili muž a obě starší děti, kteří na koloběžku pohodlně umístili obě končetiny a pravidělně mizeli v dáli před námi (aniž se rozmázli o svodidla).

Zážitek nezkalil ani fakt, že jsem při sjezdu hodně prochladli. Dcera si opomněla přibalit bundu, v chladném počasí vděčně doplnila svoji mikinu mojí vestou. Synkovi jsem softshellku přibalila, nicméně ji nikdy nepoužil - vytrvale v kraťáskách pronášejíc cosi o dobré termoregulaci. Prcek jediný měl oblečení dost a protesty nevznášel. Pod kopcem jsme kolektivně rozmrazovali zkřehlé prsty na kelímcích s kávou.

Při jiném z "otravných" výletů jsme u Mechového jezírka na Rejvízu objevili puberťákem tolik hledanou rosnatku, což mu významně vylepšilo den. Neváhal překonat oplocení a (navzdory chabým protestům konzervativní matky) ulovit pár snímků masožravky z bezprostřední vzdálenosti. (Mladšímu bratrovi k radosti stačilo zakoupené jojo.)

Jindy nám deštivou cestu od vodopádů zpestřil bezprizorní pes - jeho doprovod jsme dlouho jsme ignorovali. Při houstnoucím dopravním provozu byl nakonec potupně připnut na vodítko yorkshira našich kamarádů, (který byl již znaven a poponášen). Po dohodě s veterinářem (jehož kontakt se naštěstí pohupoval na obojku) byl náš nečekaný společník uvázán na vlakovém nádraží. Neobvyklá cesta k záchranně němé tváře - nicméně čtyřnožec byl brzo vyzvednut a předán zpět majitelce. A nám neujel vlak.

Poslední chladný den jsme navštívili Fauna park, kde nad hlavami návštěvníků létali obří papoušci a na trávníku legračně chodili dvě malá (asi měsíční) tygřata. Prcek byl nadšený a i starší děti na chvíli odložily znuděné výrazy. Neprozřetelně jsem vyrazila v sandálech (neboť jsem při balení nepoužitých letních kousků omylem zabalila veškeré ponožky). Celou dobu mi mrzly nohy a předpokládané srážky jsme očekávali sněhové. Umožnilo mi to ale těšit se na návrat domů - kde ve stejném čase bylo o pěkných pět stupňů více.