kOmický blog CCCXXXXVI.

Odmítám uvěřit, že každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán - a s dětskou naivitou věřím v dobré konce.

Poslední lekci mi překvapivě udělily akvarijní rybky, pravděpodobně jako pomstu za odmítání umístění velkého akvária do synova vlhkého pokoje, jehož stěnu v zimních měsících zdobí plíseň.

Když děd mých dětí likvidoval pozůstatky své akvaristické éry, přebyli mu doma 4 ancistrusové. Nic jsem nenamítala proti jejich umístění k našim neonkám a dániím. Jenže již po krátkém pobytu krunýřovců nastal významný úbytek v našich hejnech. Pročež padl návrh, abychom se nevděčných nájemníků zbavili prostřednictvím darování.

Našla jsem adekvátní skupinku na sociální síti a nabídla tři rybky. Reakcí bylo okamžitě několik, pouze bylo třeba překonat drobné technické potíže a vlastní nechuť zabývat se nevyžádanými zprávami. Abych se zachovala spravedlivě, zahájila jsem vyjednávání o předání s nejrychlejším zájemcem. Myšlenka předat mu tvorečky u mě v zaměstnání se zdála schůdná.

Akvaristické sáčky jsem nenašla, tří- či pětilitrová sklenice se ve sklepě nevyskytovala... (zato byla objevena zapomenutá bedna brambor). I samotný lov byl výzva. Varována před zachycenými vousy jsem se zdráhala použít sítku. Jeden kus se mi podařilo ulovit bez ní, k dalším jsem přivolala drahého chotě. Jeho rozsáhlé zkušenosti získané díky otci - akvaristovi a lovecké nadání se zúročily. Vytáhl z akvária kámen, za který se ryby vychytrale ukrývaly, a následně i potřebné dva živočichy. Síťkou!

Plastová mísa s víkem nebyla ideální, ale k přepravě posloužila, aniž její obsah utrpěl. V kanceláři jsem použila improvizované plastové akvárium, které jsem osobně pravidelně provzdušňovala, a pozorujíc jejich letargické chování očekávala příchod adoptivního rodiče.

Neodstavil se. Zaslal obsáhlou omluvu, že pro nečekaně doručenou dodávku nemůže bohužel opustit zaměstnání. Návrh ryby odvézt 20 km za město manžel striktně zamítl, neb dobročinnost má své meze. A pro vyzvednutí u nás by zájemce potřeboval vlastnit vozidlo.

Bylo mi rybiček líto, pobyt i transport v provizorních podmínkách musely být stresující. Pokusila jsem se kontaktovat náhradníka, nicméně ani on nemohl zajistit vyzvednutí dříve než následující den.

Odvezdaně jsme společně absolvovali transport domů, při kterém mi voda z mísy - navzdory víku - cákala na nohy. Dilema, zda si zopakovat dobrodužství s akvarijním lovem, nebo ancistrusy ponechat v dočasném působišti, jsme vyřešili instalací vzduchování do transportní mísy. Doplnili jsme pár kamenů, aby se vystresovaní jedinci měli kde ukrýt a pravidelně jsem je kontrolovala. Noc přežili.

Ranní přesun proběhl obdobně, pouze jsem přibalila okysličovací techniku i kameny. Kanceláří se dopoledne rozléhalo uklidňující bublání. Pan akvarista se po poledni dostavil. Sice nepřinesl slibovanou čokoládu, ale přišel vybaven velkým sáčkem, do kterého jsem mu všechny tři krasavce nad dřezem přelila. A poslal mi jejich fotku, jak si plavou v novém bydlišti.