kOmický blog CCCXXXXI.

Vyčerpání nebo možná letní slunovarat mě přiměl bilancovat. Diagnostikovala jsem si syndrom vyhoření a zahájila s ním boj.  

Pro začátek jsme oznámila manželovi, že pro zachování duševního zdraví musím zvolnit a potřebuji pomoc s výchovou dětí a domácími pracemi. Oznámení mělo spíše terapeutický účinek, realisticky neočekávám, že mi opravdu pomůžou. Následně jsem navštívila homeopatku. Tím boj skončil. V den, kdy jsem si domů přinesla několik zázračných lahviček, odjížděl milý choť služebně na Slovnesko.

Nákup k zaplnění prázdné lednice i spižírny jsem objednala on-line. Elektronicky jsem také s nečekanou úlevou zjistila, že záruční doba stanového přístřešku, kterému se jeden segment stanové tyče nepochopitelně podélně samovolně rozštípnul, vypší až za dva dny.

Odpoledne jsem naložila nejmladšího potomka u babičky, přičemž jsem mimochodem vyfasovala pytlík třešní a květináč s kytkou k vysazení do zahrady. Jen jsme nestihli ve stánku koupit plyšáka - pročež si potomek vyptal peníze, aby následujícího dne přinesl domů Sonica.

Doma jsem po nezbytném vítání se psem zapnula pračku a myčku, připravila jídlo a vyrazila do zahrady na jahody. Překvapivě na záhonu jich bylo méně než lesních u plotu. Sklizeň letošní úrody višní zabrala pět minut. Bylina neznámého jména byla vysazena ke skalce a prolita kyblíkem s vodou. Závlahu ostatních rostlin jsem velkomyslně ponechala na jiných.

V záři zapadajícího slunce jsem venku zašívala vnitřní ložnici stanu, asistoval mi u toho pes (a nakonec málem zežral špulku nitě i s jehlou). Vnější plášť s poškozeným tunýlkem na provlékání tyčky jsem opravovala doma a mnohem později - vybavena čelovkou, abych na tmavý povrch lépe viděla. 

Pověšené prádlo umožnilo přesun k vypeckování višní. Vytvořila jednu skledničku rumového kompotu - víc úroda neposkytla. S asistencí nejmladšího člena rodiny jsem vypeckovala i darované třešně a - již bez asistenta - upekla bublaninu k snídani.

Vygumovala a slepila jsem tři učebnice, aby je synek mohl odevzdat. (Mimochodem asi jsem lepila málo, druhý den je donesl opět domů.) Vyrobila jsem dětem jahodový shake, domluvila synovi brigádu a uložila jeho mladšího bratra. Po přípravě oblečení na běžecký závod a přístřešku na reklamaci jsem jen otevřela myčku a pár stránkách zavřela knihu.

Poslední krátká myšlenka před usnutím byla, že přesně tahle to vypadat nemělo.

Nepoučitelná je mé druhé jméno - hned druhý den zdolala večerní pětikilometrovou běžeckou trať, přerovnala všechno oblečení nejmladšímu dítěti, pro absenci dcery vyvenčila psa, sebrala a složila prádlo, uklidila stan a další připomínky kempování... a odpadla s vědomím, že jsem bronzová veteránka.