kOmický blog CCCXXXVII.

Některé kolegy znám pouze podle jména a hlasu, jiné vůbec - a to navzdory délce zaměstnání přesahující dva roky.  

Termín nástupu v březnu roku 2020 hovoří za vše. Moje první firemní akce byla po vynucené odmlce ve variantě letní, kteru - oproti zavedeným zimním - nemohla ohrozit plošná epidemiologická opatření. Nejednalo se pouze o obchodní školení, setkání obsahovalo i kulturní a společensku část.

Vzdělávání začínalo v 9:00, pročež mě kolega nakládal v nelidském čase 6:15. Stejně jsem toho moc nenaspala a v pět venčila čtyřnožce (k jeho nemalé radosti). Cestou jsem se souhlasem řidiče intenzivně pletla, ač když hrozilo zranění při náhlém mikrospánku.

Lokalita byla báječná, kousek za Prahou v malebném údolí řeky Berounky. Po dopoledním školícím programu v mírně vydýchané místnosti zahrnovaly volitelné odpolední aktivity wellnes, výlet na Karlštejn či sportovní odpoledne.

Při individuálním výběru sehrála významnou roli stydlivost bránící mi seznamovat se s kolektivem v sauně. Ostatně bylo dost horko i mimo wellness. Plavky jsem pro jistotu nechala doma, aby mne nelákalo ani využití bazénu. (Dobře jsem udělala, o týden později jsem empiricky zjistila, že již podlehy jisté únavě, pročež v nestřežených okamžicích neplní funkci.)

V aktivitách provozovaných na místním sportovišti (např. petanque) příliš nevynikám a Karlštejn znám pouze z oblíbeného filmu, pročež byla volba poměrně jasná; navíc ve vzácné shodě s nejbližšími kolegy. Cestou nahoru většina funěla a všichni se rosili. Po výstupu jsem mezi hradbami, lešením a míchačkou mírně znejistěla - musím zapátrat ve vodáckých kronikách z mládí, zda jsem zde před třiceti lety v rámci splutí Berounky prohlídku neabsolvovala.

Po návratu jsem kolegyňce zaběhla do místní lékárny zakoupit zázračné náplasti na puchýře, které překvapivě fungovaly a zachránily její účast na večerním programu. Nepřišla díky nim o přípitek, raut, firemní kvíz... ani kulturní vložku nově příchozích zaměstnanců.

Jakkoli jsem na tuto přijímací ceremonii byla připravena a sepsala literání dílo nevalné hodnoty, (zato z blízkého prostředí poskytování finančních služeb), nejsem zvyklá předstupovat s projevy před davy lidí. Ač vyzbrojena stránkou A4 popsanou texem sestávajícím ze slov začínajících výhradně na písmeno P, ruka s textem (a možná i hlas) se lehce chvěly.

Pamětliva myšlenky na ranní běh, nekonzumovala jsem večer přílliš. Vysílena výkonem z přednesu "prózy prvního písmene",setrvávala jsem u jednoho stolu, kde se příležitostně střídali milí kolegové zapojující mě do diskuze. Před půlnoucí jsem k údivu přihlížejících spořádala několik porcí masa a následně se vytratila.

Ranní poznávací trasa kolem řeky doznala několika změn, pročež jsem krásnou krajinou v pobouřkovém vlhkém vzduchu naběhala téměř 15 kilometrů. Po prvních pěti mě málem přejela dodávka, jejíž řidič byl pravděpodobně po pátečním večírku unavený a přejel přes metrový trávník až na cyklostezku, na které jsem se neuváženě pohybovala. Nechybělo mnoho.

Vrátila jsem se na snídani - rudá z běhu a mokrá ze sprchy. Velkou škodu jsem nenadělala, vypila jsem kávu a džus a nakonec snědla bezlepkový muffin z vlastních zásob. Kolegy jsem pobavila sdělením, že jsem ráno byla v Letech (pozorovat rybáře). Historky kolegů trávících noc společenskými hrami byly mnohem výživnější.

Dalšího programu se účastnila jen část kolegů. Sice jsme se ztratili z hlavního konvoje, ale na místo určení dorazili správně. Následovala turistika kolem zatopených lomů Velká a Malá Amerika a Mexiko, která skýtala nádherné výhledy a rovněž příležitosti k neformální konverzaci. Z večera unavení jedinci ocenili i přítomnost čerstvého vzduchu.

Odpoledne mě unavenou vyložil kolega u domu. Svetřík jsem měla dopletený a doma čekala rodina, pes a nekonečná práce. Přirozeně jsem vplula do běžných povinností. Od firemní akce pevně doufám, že nezapomenu a především nespletu, se kterými kolegy si již tykáme.