kOmický blog CCCXXXV.

Pozvolná rekonstrukce probíhá na pozadí našeho intenzivního společenského života, příležitostně protahována drobnými chybami nezkušených.

Družní rodiče pořádají grillparty (které průběžně ruší a opět obnovují), chodí za sportem (tatínek) a prací (maminka). Nejstarší potomek se druží s šupináči (a podobně postiženými kamarády), dcera nově s majiteli koní a nejmladší potomek s Huggy Wuggim.

Připravováni o cenný čas výše zmíněným a návštěvou zaměstnání, nalézáme příležitosti k plení zahrady a dokončování koupelny sporadicky. Přesto se v nedávné době podařilo zprovoznit alespoň vanu (nebo jsme si to mysleli).

Původně měla být první uvedena do provozu toaleta. Pan instalatér, který ji - ještě pečlivě zabalenou v krabici - u nás zahlédl, se ironicky pousmál a pravil, že manželovi montáž nezávidí. Předeslal, že ji bude provázet sada nepublikovatelných zvolání. A nemýlil se.

Odcházela jsem venčit psa, když cvičnou instalaci choť zahajoval. Jsem ráda, že jsem nebyla přítomna. Po hodinové procházce byl čtyřnožec šťasntný a manžel na pokraji duševních sil. Z koupelny se ozývaly výrazy dle instalatérovy predikce. Výsledkem celé akce je, že záchodová mísa leží nadále na podlaze podložena čtvercem extrudovaného polystyrenu. A u dveří jediné funkční toalety se příležitostně tvoří fronta.

Abychom smyli hořkost neúspěchu, uvedl do chodu choť alespoň vanu - tedy namontoval k baterii sprchu a přichytil na zeď její držák. Odpad byl připojen již dříve. Že baterie není umístěna ideálně jsme si uvědomili už dávno - ponechali jsme ji nedopatřením v původním místě, jakkoli nová vana je oproti původní o 180° otočena. Muž tvrdil, že to nevadí.

První zkoušel koupel nejmladší potomek, který neměl k ergonomii žádné připomínky, pouze se dožadoval ručníku. Druhá jsem se přihlásila já. Pocitově mi baterie trčící před obličejem příliš neseděla, což jsem řešila odcloněním výhledu knihou a velmi opatrným upozorněním manžela. Odvětil rázně, že nic nepředělává.

Nicméně i on záhy vyzkoušel pobyt v lázni. Následujícího dne mi napsal, že "to" (myšleno baterii a držák sprchy) prohodíme. I za cenu zničení dvou obkladaček a nutnost prodloužit trubky. Nenechá se celý život rozčilovat blbou baterií... A mám prý opatrně odstranit spárovačku. Chybama se člověk učí.

Při příští společenské akci jsem kritizovala mahagonovou barvu četných stropních trámů obtížně slučitelnou s mojí představou budoucího nábytku. Rychlý lék na moji beznaděj nadhodila kamarádka - "Dej přes to podhled". Bylo by to řešení na barevné kombinace i instalaci rozvodů rekuperace, které by ale zabilo osobitý interiér - pročež budu dále možnosti zvažovat.

Každopádně zatím se rozhodně nebudeme pouštět do větších akcí; malých a středních výzev máme trvalý nadbytek. A kdo ví, co všechno bychom zase zjistili dodatečně.