kOmický blog CCCXXIII.

Návrat do reality po týdnu v mrazivé pohádce byl krušný leč rychlý, neb okolnosti jinou možnost nepřipouštely.

Příletu "na čas" nám Vídeňské letiště osladilo následným hodinovým čekáním na odbavené zavazadlo. Manžel nás téměř bezpečně odvezl domů a ohleduplně zatáhl rolety, pročež jsem z cestovního vyčerpání procitla kolem půl desáté vykolejena dvouhodinovým časovým posunem.

Posilněna kávou jsem částečně vynahradila nadšenému čtyřnožci ranní vycházky, přičemž jsem odkládala svršky a překvapeně pozorovala kvetoucí stromy i rašící zeleň. Obdobně nevěřícně jsem následně prohlížela interiér domova, neboť syn udržoval nečekaný vzorný pořádek. Navíc zahájil výsev zemědělských plodin a o volných večerech piloval nejen hudební, ale i kulinářské dovednosti. (Věřím, že těstovinový salát někdy předvede.)

Malátně jsem se zapojila do domácího procesu vaření a praní. Blahořečila jsem (shodně se synem osvobozeným od transportu tašek hromadnou dopravou) dálkovému on-line nákupování - místní obchůdek má přece jen limitovaný sortiment. Potomek doručené zásoby odhadl na "nákup na měsíc"; přičemž nás pochopitelně silně podcenil.

Po týdnu pojídání polotovarů a párků jsem ve vlastní kuchyni opravdu ráda zpracovala normální suroviny. Jen na upečení dezertu chyběla doma mouka a evidentně i energie. Mezi kruhovými pohyby vařečkou jsem tematicky roztřídila špinavé prádlo do šesti hromádek, z nichž během dne jediná neprošla pračkou (pro nedostaek místa na sušáku).

Dcera mě požádala o doprovod při odpoledním venčení. Kupodivu i ona zaznamenala výrazný týdenní posun, který se v přírodě udál, a silný kontrast s černo-bílou sopečnou zasněženou krajinou. Čtyřnožec měl domluvený doprovod psí kamarádky, což přijal s dětskou radostí, byť mu psí dáma ostentativně dávala na jevo, kdo z nich je šéf.

Po poledni manžel - k mému nemalému údivu - navlékl montérky a jal se v koupelně aplikovat dlažbu. K večeru zazálohoval veškeré fotografie a na účtu zkontroloval, zda se odečetla platba za islandské tankování omylem přerušené synkem, který mu "pomáhal". S úlevou zaznamenal, že nikoliv. Přesto byl konečný účet za dovolenou vysoký, (ač nesrovnatelně příznivější než v turisticky exponovaných měsících).

Pracovní týden byl - díky blížícím se Velikonocím - krátký a intenzivní. Muž zajistil materiál na zateplení, prověřil dodávku kamen a rekuperace, vypůjčil feratové sety a přiložil dalších pár kachlí. Já byla po pondělní večerní masérské směně donucena k úternímu odpolednímu výletu ku Praze na prohlídku hotelu Sen v Senohrabech a přilehlého wellnes. Ve středu jsem ze sušáků balila oděvy do batohu na další výlet a ve čtvrtek po práci jsme již vyráželi na Vysočinu.

Pochybuji, že toto životní tempo zvládneme dlouhodbě. Stejně jako ztrácím víru, že se dočkám plně funkčního domova. Ale naděje umírá poslední...