kOmický blog CCCXV.

Mateřské instinkty velí chránit především děti s intenzitou nepřímo úměrnou věku. Můj ochranitelský komplex zahrnuje i manžela, nepřekoná však vlastní autodestrukční sklony.

S neomylným citem rodiče se mi daří předvídat - zachytávat sklenky před dopadem, potomky před pádem, případně hasit vznikající požáry; to vše na osobní blaho nedbaje. U drahého chotě jsou cesty poněkud spletitější; v extrémních případech v obavě o jeho zdraví dochází i na ultimáta (konkrétně: motorka nebo rozvod). Prevence zaměřená na vlastní osobu pokulhává.

Po letech mě obavy z poškození nejvýkonnější domácí jednotky naučily používat pracovní rukavice alespoň při stavebních pracích. Po zkušenosti s alergickou reakcí a též s odstraňováním zapíchnutého předmětu z rohovky rovněž příležitostně používám čiré brýle. S ochranným oděvem a obuví mám ale problém, jak dokumentují jizvy na nohou způsobené úlomky vybourávaných koupelnových obkladů.

Ochrana zraku a horních končetin je prioritní. Samozřejmě jsou činnosti, které za nebezpečné nepovažuji - například běžný domácí úklid (s minimem čistících prostředků, které jsou převážně ekologické a neohrozí zdraví snad ani při náhodném požití). Zde mi ochranné gumové rukavice výkon naprosto znemožňují, pročež jsem poslední - lety zteřelé -  nedávno vyhodila.

Vaření a pečení budí teoretické obavy, ale navzdory zajišťování rodinného stravování mi statisticky spálení hrozí spíše od slunce než od horkého plechu. I obsluhu domácích elektrických zařízení zvládám s přehledem (a minimální nutnou frekvencí), neuchyluji se často k jejich opravám a pouze velmi zřídka sahám na vypínač mokrou rukou.

Překvapivě jsem se dosud nezranila ani při malířsko - natěračských či sadařských aktivitátch, jakkoli na štafle stoupám výhradně v pracovních pantoflích. (Nepočítaje jeden tvrdší neplánovaný seskok s pilou v ruce.)

Nečekaným zdrojem nebezpečí se mi staly masáže. Nikoli ve velmi zdravotně i požárně bezpečné provozovně, ale v domácím prostředí. Uvolnění zatulhlého šíjového svalu vlastní sestry (znemožňujícího jejich přípravu na jarní prázdniny) se mi - jako většina dobrých skutků - vymstilo.

Likvidaci dočasného pracoviště jsem nevěnovala dostatečnou pozornost a masivní dřevěná konstrukce lehátka mi při běžně používané metodě skládání podražením upadla hranou na palec u nohy. Manžel mě při akci nevěřícně pozoroval - překvapen, že hlasitě nenadávám (soustředěna na udržení svěračů).

Otok se dostavil záhy a kůže nabyla nepřirozené barvy. Trpěla jsem, ale později můj domněle přeražený palec výstupy na štafle (v tradiční obuvi) zásadně nelimitoval. Naopak venčení v uzavřených botách bylo utrpením.

Když se periferní část dolní končetiny příští den vrátila k celkem normální velikosti a barvě, zamítla jsem návštěvu lékařů a pouze zvolila adekvátní obuv do zaměstnání prostou podpatků i tvaru. Vzhledem k plánovanému odjezdu do hor věříc, že kost zůstala neporušena. (V opačném případě lze přezky na lyžářské obuvi utáhnout o něco více.)

Nechci činit závěř, že osvědčená zdravotní otevřená obuv představuje potenciální zdroj nebezpečí právě při jinak bezpečném masírování. Za mnohem pravděpodobnější nově považuji myšlenku, že graficky lze vyjádřit nutnost dohledu nad jedinci ve vztahu k jejich věku pomocí paraboly, za jejímž vrcholem již se nacházím.