Návraty k normálu mohou být stresující; zejména pokud koncentrace následných akcí převýší trojnásobně průměr.
Při pozdně večrním návrahu z dovolené mi drahý choť sdělil, že příští den odjíždí na služební cestu na Slovensko. Unavený mozek vyprodukoval jedinou myšlenku - jak budu s oteklým kotníkem vyvedeným v mnoha barvách řídit?
Ráno jsem vzpomněla na doporučení jisté stylistky, že tvorba outfitu začíná od bot. (Volbu obuvi determinoval stav končetiny stažené obynadlem). V plochých polobotkách jsem se rozloučila s manželem připravena na nastávající poměrně hektické dny. Diář, který jsem mimochodem zapomněla u klientky a jehož vyfocené stránky v messengeru mi slouží k základní orientaci, obsahoval několik řadu položek.
První den se mi podařilo některé povinnosti přenést na ostatní, konkrétně jsem dceru pověřila vyzvednutím bratra z družiny, abych po práci - kde jsem se mírně zdržela řešením nahromaděných záležitostí - mohla po třítýdenním odkladu navštívit kadeřnici. Trocha stresu v dopravní zácpě za dočasné překrytí odrostů a šedin stála. A po návratu jsem připravila večeři, ve dvou dávkách prohodila prádlo pračkou a připravila logistiku pro další den.
Do původního plánu absolvovat preventivní prohlídku na kožním se všemi dětmi mi zasáhla dceřina přípravka k přijímačkám. Rozvrh byl vytvořen mnohem později než naše objednávka. I tak jsme odpoledne mířili v hojném počtu na opačnou stranu města předvést svá znaménka a jiné nedostatky pokožky. Bratříčka tentokrát vyzvedával ve škole starší syn, u školy jsem naložila oba.
Z ordinace jsem poněkud překvapeně vycházela kulhajíc na obě nohy, když mi na původně zdravé končetině byla vymražena bradavice. V lékárně jsme obdrželi několik tub a lahviček, mladší synek vyžebral lízátko a starší syn v automatu pití. Sebe jsem ošidila, na tenčícím účtu se později odečetly pouze položky za několik základních potravin.
Juniora jsem vyhodila na zastávce, aby mohl nákup podléhající zkáze transportovat domů. S nejmladším potomkem jsem absolvovala rychlou návštěvu u babičky a přesun na pohybový kroužek. Ve školní tělocvičně jsem hodinu sledovala hojnou skupinku rozjívených dětí, volný čas jsem vyplnila on-line konzultací s veterinářem. Upozornění synka, že je třeba víc makat a míň blbnout, bylo zcela zbytečné.
Doma jsem - po marné výzvě ke společnému sběru plodů zahrady - vyrazila s přepravkou do přerostlé trávy sama. Od příletu jsem se sem vypravila poprvé (při předchozích návratech byla vždy už tma). Naskytl se mi pohled na spadané ořechy a listí, překvapivě stále dozrávající rajčata a též četná jablka na stromech i pod nimi. Částečná náprava mi zabrala skoro hodinu, další bylo odloženo na víkend.
Pohled na hodinky mne pak donutil k poměrně rychlému přesunu k autu a transportu na masáž. Těšila jsem se, neb chůze poznamenaná uhýbáním bolestivému kotníku zanechala nepříjemné stopy na zbytku těla. Sed na kancelářské židli s nohou na podložce rovněž nepatří k nejpřirozenějším polohám těla, což masér potvrdil.
Druhý večer proběhl obdobně jako předchozí, s přípravou večeře a praním prádla. Choť se navrátil z cesty na východ; obratem jsem ho vybavila krátkým nákupním seznamem a receptem do lékárny (na krém k přípravě, která překvapivě zabrala pět dnů). Na mě v posledním pracovním dnu bylo pouze vyzvednout dítě, vyzvednout léky na veterině a zúčastnit se předčasné vánoční besídky.
Už do hospůdky mě v pátek večer bombardovaly děti dotazy, zda a v kolik syna odvezu na ryby a dceru na koně... Nejmladší jen potřeboval ujištění, že ho má maminka ráda. Z čehož bylo jasné, že ani víkend nás nečeká poklidný.
