kOmický blog CCCLXI.

I odrůstající děti dokáží ve vzácných okamžicích dělat radost rodičům, pročež se občas mohu cítit jako hrdá matka.

Tradiční podzimní cyklistický víkend spojený s návštěvou vinařských lokalit přinesl hned několik příležitostí dmouti se pýchou nad vlastními potomky, ke kterým jsem obvykle poměrně kritická.

Jakkoli nejmladší z nich se mnou letos trénoval zdatnost velmi málo, ujel během nevlídné soboty pěkných 40 kilometrů podél Baťova kanálu. Pravda, předvedl i vzteklou vsuvku spojenou s kopáním do zuřivě odloženého bicyklu. (Mimochodem nápadně připomínající scénku, kdy jsem jako čtyřletá na Chopku odhazovala lyže zuřivě tvrdíc, že nikdy lyžovat nebudu.)

Během jízdy se mi podařilo mírně rozhýbat zatuhlý krk, což umožnilo synka vyfešákovaného v cyklooblečku poděděném po starším bratrovi zálibně pozorovat. Bohužel nešlo přehlédnout, že vinou růstu bude pro příští sezónu potřebovat kolo nové.

Pozitivní byl i odpolední přístup prcka ke hře tenisu. V tomto sportu je matka pro absenci periferního vidění naprosto nepoužitelná, pročež fandila pouze zpovzdálí a překvapivě trpělivě koučoval výhradně otec.

Později ve večerních hodinách došlo na hromadný zpěv s kytarovým doprovodem. Starší z našich synů byl důstojným členem kytarového dua. A ač některé inovativní zpěvné kreace dospěláků později komentoval nelichotivě, jeho výkon bylo možné především chválit.

Z nepochopitelných důvodů mi mladší potomek dosti netaktně hlasový projev rozmlouval. Chybou bylo, že byl pořízen krátký (leč všeříkající) obrazový a zvukový záznam; který mu dal za pravdu a o kterém všichni doufáme, že nedopatřením nepronikne na sociální sítě.

Trochu líto mi bylo staršího z přítomných potomků kvůli neúspěchu jeho rybářské výpravy. Místo cyklovýletu do Skalice usedl s kaprařskou výbavou na břeh Moravy. Očekávaný výsledek v podobě obřího kapra bohužel nepřiplaval; pravděpodobně si bude muset s velerybou počkat na jinou příležitost. (Výpravu k Ostrožským jezerům ostatně plánuje.)

Při brzkých ranních běžeckých pokusech kolem Baťova kanálu jsem potkala několik rybářů, (volavek a kachen), nicméně kol na vodě značících výskyt ryb jsem zaznamenala pomálu. Pro vrozenou nekontaktnost jsem se míjených mužů na úspěšnost lovu nezeptala.

Jakkoli - myslím - netrpím pocitem, že moje děti jsou nejhezčí, nejchytřejsí a nejschopnější, mohu pochválit i dceru. Zvládla se o sebe, zvířata i dům během víkendu postarat a dokonce doma i poklidit. Kdyby upekla štrůdl, měla by plusové body navíc.

Až příště budu mít doma potřebu křičet, pokusím se vzpomenout na drobné radosti, které rodičovství přináší. Jen si nejsem úplně jistá, zda to bude za zmíněných okolností fungovat.