kOmický blog CCCLIV.

Podnětů k zamyšlení nabízí život nesrovnatelně více než prostoru na něj. Frekventovaným tématem se u nás stala výchova.

O vlastních chabých schopnostech na poli výchovy potomků samozřejmě vím. Netušila jsem ale, že problém může být dědičný.

Při koupi maxipsa jsem rodinu upozorňovala, že bude jeho důsledná výchova třeba. Skutečnost, že manžel čtyřnožce dceři slíbil, ale intenzivně se brání na jeho soužití s námi jakkoli podílet, mi měla být varováním. Normální samec zkrátka akceptuje pouze vůdce smečky.

Škola hrou s roztomilým štěnětem adolescentce vcelku šla. Po roce se ale mírně začínají měnit její zájmy a ven chodí nápadně častěji s dvounohými kamarády. Nezazlívám jí to. Pouze procvičování poslušnosti pozbylo na intenzitě.

Mé psí výchovné úsilí se omezuje na časné ranní vycházky, kdy ovšem naše přítomnost ohrožuje maximálně zajíce a srny, které musí krátkodobě vyvinout úsilí k přesvědčení pronásledovatele, že na ně opravdu nestačí. Nestává se to často. Zpravidla zvěř spatřím i vyplaším včas.

Na přivolání (stejně jako povely "sedni", "lehni" a "pac!) maxipes obvykle reaguje dobře, především je-li následně odměn. Pamlsky nakupuji velmi pravidelně. Mírně zmatečně používáné pokyny "čekej" a "zůstaň" čtyřnožec alespoň vlažně akceptuje. 

Když se u hafana vyskytl problém laicky diagnostikovaný jako zánět uší, vyrazili jsme k veterináři. V ambulanci sice na pokyn usedl, snahu paní doktorky použít otoskop však opakovaně mařil intenzivním třesením. Odborná diagnóza tak byla stanovena kontumačně.

S odlehčenou peněženkou jsem léky a instrukce předala dceři. První čištění a aplikaci jsme provedly společně. Informaci o nutné kontrole velkomyslně přeslechla. Předpokládám proto, že by k její realizaci pro moji nepřítomnost musela přimět otce.

Po návratu z týdenní dovolené jsem mírně překvapeně hleděla na psa stále usilovně třesoucího hlavou, jakkoli dočasná ošetrovatelka tvrdila, že si ničeho nevšimla a léky poctivě týden aplikovala. Návštěvu na veterině jsme si zopakovaly již společně.

Tentokrát čtyřnožec zjevně nervózní z průzkumu bolavých slechů neposlouchal ani běžné povely a veterináři důrazně naznačil, že si tělesné otvory zkoumat nenechá. Přehodnotili jsme vhodnou léčbu, ale pro nedostatek vhodného léčiva k jednorázové aplikaci do obou uší došlo nakonec pouze na injekci očkování. U té pacient neprotestoval.

Lekář nám mimo účtenky poskytl obšírnou informaci o důležitosti důsledné výchovy u velkých plemen psů a nebezpečí plynoucích ze stoupající hladiny testosteronu u dospívajících jedinců. Odcházela jsem s pocitem dvojitého selhání.

Doma jsem našeho přerostlého mazlíka překvapivě poměrně snadno přiměla lehnout na bok a nechat si uši prohlédnout i vytřít. Moje přemlouvání, že je šikovný poslušný pes si ale k srdci příliš nevzal.

Alespoň jsem zvýšila četnost povelů vydávaných při brouzdání ranní rosou, což na plašení vysoké zvěře fungovalo báječně. K mé nemalé radosti svěřenec během nedělní vycházky v doprovodu dvou fenek vykazoval poslušnost dokonce nadprůměrnou, srny neproháněl a na zavolání přicházel.

Při třetí návštěvě veterinární ambulance výchovná opatření ve stresujícím prostředí opět selhala a vyšetření neproběhlo; nebo pes mimo zánětu úspěšně předstíral i hluchotu a na běžné pokyny k sedu a lehu naprosto nedbal.

Vzhledem k obecné shodě na diagnóze a vytrvalé nevoli pacienta jsem nakonec klečela na zemi a mírně orosena v souladu s pokyny odborníka (a pozorována dcerou) aplikovala přípravek do obou zvukovodů.

Cestou domů jsem vedla krátkou přednášku na téma významu důsledné výchovy, ač si nejsem vůbec jistá, zda obsah mého sdělení pojmula dcera nebo alespoň čtyřnožec. Vzniklá situace nabízí jako řešení zangažovat vůdce smečky; v extrémním případně též přehodnotit rozdělení rolí.