kOmický blog CCCII.

Manžel uléhající na lože týden před Štědrým dnem pronesl, že máme vše připraveno. S drobnou výhradou - k absenci vánočního stromku a kapra - jsem s ním souhlasila.  

Nechtěla jsem chotě vytrhovat z adventní atmosféry radostného očekávání, ale praktické problémy nedostatku zásadních svátečních komponentů mému klidu nepřispívaly. Jisté obavy v tomto směru začaly posléze vyjadřovat hlasitě i naše jindy méně všímavé děti.

Nemohu staršímu synovi upřít snahu sváteční večeři ulovit, ani jeho výpravy v dešti ani sněhové vánici boužel výsledek nepřinesly. Chladná voda aktivitě ani apetitu ryb nepřeje. Při posledním víkendovém pokusu u řeky sice synek nahlásil, že rybář pár metrů od něj úlovek zaznamenal, nicméně nejednalo se o rybu mírou určenou ke konzumaci.

Po sobotním rybářském neúspěchu otec rodiny rozolutně pronesl, že kapra zařídí zítra sám, stejně jako později strom. Postup u šupináče byl snadný, za nákup převyšující stanovenou částku dává Makro klientům živou rybu a velký nákup zde byl z praocvních důvodů v plánu.

Jelikož jsem v inkriminované době vyrážela za masérskou povinností, bylo usmrcení šupinatce v mužských rukou. Před odjezdem jsem vydala paličku na maso, nůž a krátkou teoretickou instruktáž. Uzavřela jsem doporučením, ať kapříka ponechají do mého návratu ve dřezu.

Před zpáteční cestou zpět jsem zaznamenala, že peněženka s doklady zůstala doma; naštěští jsem se nestřetla se silničním kontrolou, zvěří ani jiným vozidlem. Doma jsem se náležitě přivítala se čtyrnožcem a v kuchyni málem přehlédla trčící ocasní ploutev.

Převlečenou do pracovního trička mě v kuchyni překvapil syn. Jako zastánce přístupu "chyť a pusť" měl náš rybář ke kuchání dosud rezervovaný přístup. Poprvé své zvyky prolomil letos na podzim u pstuhů, nyní se chystal na větší sousto. Přibrousil si nůž a společnými silami jsme středního lysce přeměmili - beze ztrát - na základ štědrovečerní večeře.

Během společné práce jsem hlasitě zavzpomínala, jak jsem s Kuchařkou naší vesnice rozloženou na stole kuchala vůbec poprvé. Bylo mi přibližně patnáct a chtěla jsem tím pomoci mamince a jejímu příteli, neb jejich společná snaha o totéž byla provázena četnými neshodami a pády kapra na podlahu.

Synek při stahování kůže hlasitě uvažoval, že pokud bychom připravovali kapra na víně, možná by příležitostně nějakého domů přinesl i během roku. Této možnosti bych se jistě nebránila, už proto, že k podlití není obvykle potřeba celá lahev.

Ani tři dny před tradičním kladením darů pod stromek jsme jehličnan neměli k dispozici. Tatínek opět děti ubezpečil, že stromeček bude, (maminka ironicky nabízela pověsit ozdoby na dracenu a sebe na trám na půdě). Odpoledne volal gymnazista, že si ve škole domluvil, že si za drobný úplatek vezme jolku, kterou mají nyní ve třídě. Pravděpodobně nás tedy čekají tradiční Vánoce.