kOmický blog CCC.

Zrozena ve vodním znamení, mám pro vodu slabost a současně (údajně) sklon věci či osoby milovat nebo nesnášet.

Chemická sloučenina vodíku a kyslíku je základem života. Náš vytrvale rekonstruovaný dům pochopitelně nevyjímaje, byť stav koupelen o její váženosti příliš nesvědčí. Naopak nevysoký počet kachlí nalepených na stěnách nás usvědčuje z opaku.

Informace o plánované návštěvě instalatérů mne potěšila, manžela, který si kvůli ní bral dovolenou, již méně. Po celodenním úsilí dvou odobrníků (a chotě v roli pomocníka) přibyl v budoucí koupelně topný "žebřík" a též vanová baterie. Vana byla z ložnice přesunuta na místo určení, kde ovšem dosud pouze volně stojí (obezdívka je v plánu pravděpodobně v příštím roce).

O pár dní později nás navštívil další pan "vodař" - člověk, kterého mám nekriticky ráda, jakkoli se příliš neznáme. Zřejmě v tom hraje roli právě zmiňovaná tekutina a jeho stále dobrou náladu. Odpouštím mu nedůležité drobnosti - například, když přislíbí přijet za dvacet minut a dorazí za dvě hodiny. Ani mi nevadí, když větou: "Povídali, že panímáva vaří dobrý kafe" vyzve nedůvtipnou paní ujmout se role hostitelky, (i v čase, kdy nikdo normální kofein nepozře). Ještě dávám na výběr ze tří druhů a přikládám cukr, mléko a talířek s cukrovím.

Zmíněný šikovný řemeslník je zvláštní koncentrací optimismu a všeumělství. Během večerní návštěvy nám vyměnil radiátor, který z nepochopitelných důvodů rezivěl, a vysvětlil nám systém vnitřní regulace průtoku. (Oceňuji, že jako jeden z nemnoha mužů se mnou hovořil s předpokladem, že vím, o čem mluví.) Ani mi nevadilo, že mě manžel hnal do sklepa pro starý plech, do kterého by mohla voda vytéci (a který jsem o chvíli později iniciativně našla ve stavebním přístavku).

Můj oblíbenec mochodem opravil protékající toaletu, zkontroloval nádrž druhé (dosud neosazené) a vysvětlil nám nezbytnost funkce plastového rámečku pod splachovadlem. Při té přiležitosti pronesl krátkou přednášku na téma výměny těsnění v systémech se zazděnou nádrží a přidal některé úsměvné historky z praxe.

Konečně došlo i na zprovoznění změkčovače vody - pravého důvodu pozdní návštěvy. Bez upozornění na nutnost vodou se předzásobit zmizel s manželem do sklepa. Když jsem byla později požádána, abych spláchla; k mému upřímnému zděšení toaletou protekla tekutina barvy močůvky. Zarazilo mě, že při demonstrativním opakovaném splachovacím pokusu barva překvapila i odborníka a manžela.

Nakonec ji logicky připsali proplachování instalovaného zařízení; po pár odpuštěných litrech se skutečně mírně vyčistila. Rozhodně však nebylo možné ji použít ke konzumaci, i sprchování se mi zdálo poněkud odvážné.

Zbytek večera jsme družně strávili u dřezu s měřicím přístrojem nad vzorky. V první sklenici byl vzorek kontrolní z času před instalalcí změkčovače. Přístroj hned na úvod zahlásil nízkou úroveň baterie, pročež jsem musela obětovat vlastní z kuchyňské váhy, (vydolovanou za pomoci kuchyňského nože místo křížového šroubováku).

Posléze jsme nebyli schopni rozklíčovat, v jakých jednotkách přístroj tvrdost měří. Udávaná teplota (ve stupních Celsia i Fahrenheita) byla sice jasná, leč naprosto nedůležitá. Výsledkem delšího googlení jinak počítačově velmi zdatného chotě byla tabulka udávající rozsahy ppm pro velmi tvrdou a středně tvrdou vodu. Výsledky nebyly nikterak povzbudivé.

Po půlhodině nikam nevedoucích měření (pečlivě zaznamenaných do tabulky) pánové usoudili, že výsledky zkresluje potrubí pokryté vrstvou usazenin. Což mě netěší, neb se bílých map na granitovém dřezu a vodovodních bateriích pravděpodobně nikdy nezbavím. S tímto závěrem jsme se v pozdně večerních hodinách rozloučili. Jsem si poměrně jistá, že tato návštěva nebyla poslední.

Žízniví jedinci museli večer popíjet sladké sycené nápoje. Voda budiž pochválena.