To víš, je ta krize...

... a ta může za všechno. Hlavně že je na co se vymluvit.

I já jsem "oběť" finanční krize. V lednu končím v práci, protože mi neprodloužili smlouvu. Musím však přiznat, že deus ex machina zasáhl v pravý čas a udělal nekompromisně za mě rozhodnutí, které mi zrálo v hlavě dlouho, z mnoha důvodů osobních a především studijních. Ona je docela frajeřina pracovat, když státnice jsou za rohem, vám chybí ještě několik zkoušek a z diplomky máte zatím jen nadpis.

Nicméně o tom psát nechci, na to snad dojde jindy... Chci mluvit o tom, kolikrát jsem za posledních několik týdnů slyšela větu: "To víš, teď je ta krize..." Začínám mít pomalu, ale jistě pocit, že to je nová univerzální česká hláška - výmluva a odpověď na všechno. Vlastně tím teď odůvodňujeme cokoli, co se nějak nedaří nebo co nejde.

"Nemůžu jít do kina, musím šetřit, je ta krize..." Dříve se pokud vím říkalo třeba "Musím se ještě učit." (co z toho je méně uvěřitelné, to už nechám na vás)

"Rád bych tě pozval, ale nemůžu, je finanční krize..." místo "Vezmu tě na večeři po výplatě." (přičemž dotyčný předpokládá, že pozvání odmítnu a nabídnu ho naopak já, nebo se alespoň podělíme půl na půl)

A dokonce jsem slyšela: "Chtěl bych začít chodit s nějakou holkou, ale teď je ta krize a nemůžu si to dovolit."

Nestačím se divit, obzvlášť když tyhle perly zaznívají z úst těch, kdo si rozhodně nemají nač stěžovat. Jsou to ti šťastlivci z řad mých kamarádů a známých, kteří peníze vždycky měli, mají a mít budou. Spíš to začíná vypadat, že krize je cosi téměř módního a kdo ji nepociťuje nebo o ní alespoň nemluví, ten je absolutně "out". Pozvolna si na toto slovní spojení pěstuju alergii, když už i o Vánocích na moje nevinné "Není letos toho cukroví nějak míň?" máma odpoví "No jo, to ta krize..." Aha, to měl být vtip.

V uplynulých dvou týdnech jsem při učení neustále poslouchala rádio a v posledních dvou dnech jsem si jen sama pro sebe udělala takový test. Předevčírem jsem si naladila jednu místní regionální stanici, včera celostátní veřejnoprávní. Slyšela jsem všechny zprávy v každou celou hodinu od devíti ráno až do půlnoci (kromě odpoledních běžeckých přestávek). V KAŽDÉM zpravodajském bloku se spojení finanční/ekonomická/celosvětová krize vyskytlo. Odhlédneme-li od toho, že ty nejdůležitější zprávy se opakují během dne víckrát, pořád je s podivem, kde se ta témata pořád berou. Není přece okurková sezóna, aby se musely hlásit všechny podrobnosti typu "V Liberci přišlo o práci dalších osm lidí v důsledku finanční krize." Jak potom nemají lidi propadat panice, depresi a úsporným manévrům (které současný stav ještě prohloubí)? Že si o vývoji krize přečtu v denním tisku, který vychází s 24hodinovou aktualizací a má také prostor na podrobné analýzy a souvislosti, je v pořádku. Ale slyšet to každou hodinu po celý den, to už je trochu moc. 

Nechci tím tvrdit, že kdyby se média všech typů krize tak zevrubně nechytila jako vděčné dojné krávy, kterou je potřeba co nejvíc vyždímat, žádná krize by nebyla, protože lidé by nezpanikařili a nepřestali utrácet a podniky šetřit a propouštět  (ač se takové teorie objevily). Chci tím jen říct, že v rámci zachování zdravého rozumu bych uvítala, kdyby zprávy byly pestřejší. A moji kamarádi začali zase mluvit normálně.

 Nechci skončit jako paranoidní labilní osoba, která bude mít pocit, že krize může i za to, že jí ujel autobus. Ano, protože musím šetřit, jím méně kvalitně, tím pádem mám méně energie a podávám horší sportovní výkony, takže autobus, který bych jindy bez problémů doběhla, jsem viděla už jen zezadu... Prokletá krize!