Upozorňuji všechny bezmezné obdivovatele USA, že následující text je prostou úvahou, chcete-li tak i spekulací. Nicméně se domnívám, že ne nerealistickou. Podkladem je několikadenní vyjednávání s Iránem, které skončilo bezobsažným prohlášením, že je reálná naděje dosáhnout jakési dohody.
Izraelský premiér již vyjádřil nespokojenost. Plně ho chápu. Arabský svět kolem jeho země je více jak rozbouřen a nestabilní. Zásluhu na tom má „zahraniční“ politika USA. Myslím, že je načase vzít na vědomí, že válka v Iráku byla stejně nesmyslná jako potírání „terorismu“ v Afganistanu. K tomu všemu ještě ta prapodivná pomoc v zemích, které byly postiženy hysterii, kterou mnozí nazývají arabské jaro.
Produktem této amatérské politiky Washingtonu je Islámský stát, který v současné době představuje hrozbu, jejíž důsledky si nechceme plně uvědomit. V prvé řadě jde aktivizaci fanatiků na celém světě, kteří využívají Islámu jako zástěrky pro násilné činy vůči komukoli a čemukoli. Za to vše nesou plnou odpovědnost USA.
Problém Bílého domu je v tom, že již nemůže obhájit zbytečné umírání amerických vojáků při realizaci egoistických cílů upadající velmoci. Je i těžké k tomu nutit evropské „spojence“, kteří v minulých letech podlehli nátlaku ve formě společného boje proti „terorismu“. I ten největší obdivovatel USA by si měl být vědom této skutečnosti.
Připouštím, že je pro evropské vlády, včetně té naší, prakticky nemožné přiznat, že umírání v Afganistanu byla zbytečná oběť. Nicméně je těžké to vyvrátit. Každopádně nelze něco takového opakovat. Střetnutí s Islámským státem však nelze řešit diplomatickou cestou. Jen vojenskou. Nadějí je, že tito fanatici ohrožují i bezpečnost v mnohých arabských státech a jejich představitelé jsou ochotni se zapojit do této prapodivné války.
Částečně tak již také činí. Dokáži si představit, že i Irán je ochoten se aktivně podílet. Ale, tak jak to bývá v politice, vše má svou cenu. A Teherán si je toho dobře vědom. Nemusí se tedy na kolenou podřizovat požadavkům USA. Pokouší se o výměnný obchod. Tak, jak je zvykem na arabském bazaru. Způsob obchodování, který se Bílý dům nikdy nenaučil a pociťuje to jako ponížení.
Nemá však jinou volbu. Posílat americké vojáky do války si nemůže dovolit. Je to následek primitivní politiky ještě primitivnějšího prezidenta George W. Bushe. V současné době se tedy USA neobejdou bez pomoci mnohých arabských států. Netvrdím, že se američtí politici musí plazit po kolenou, ale každopádně musí zapomenout aroganci a nadřazenost.
A to všechno ví arabské státy. Je tedy nejvyšší čas, abychom i my zaujali poněkud pragmatičtější vztah k těm všemocným Spojeným státům americkým. Ano, je to spojenec. Ale již ne zdaleka tak silný. Také není nejen ochoten, ale i schopen platit za vlastní chyby, pokud by si to vyžádalo další zbytečné oběti z vlastních řad. V současné době proto vítají, aby za ně umírali vojáci arabských států.
Bylo by chybné se domnívat, že to bude zadarmo. A zapomínat na to, že politika je špinavý obchod, je jen útěk před realitou. A nechat se zatáhnout do zbytečných egoismem podmíněných konfliktů vyprovokovaných Washingtonem jen důkazem naivní hlouposti, která se stala příznačnou pro zahraniční politiku USA v posledních desetiletí.
