Proč ty uvozovky? Protože se se vší pravděpodobností nejedná o cílenou součást vládní politiky, ale o velmi aktivní vytváření podkladů pro jejich vznik, kde i toto poznání skoro nutí k vytváření téhož.
Jak vzniká taková spiklenecká teorie? Ve většině případů je to součást mediálního obchodu, či jednoduchá snaha dostat se do středu společenské pozornosti. Pochopitelně je nutno i počítat s tím, že posléze je takováto mediální hodnota buď využita nebo dokonce zneužita k politickým záměrům.
Je však dobré si uvědomit, že existují i odpovědní a svědomití autoři, kteří opíraje se o všeobecnou morálku se snaží odhalit pravdu. Co je k tomu vede? Jednoduše nejsou ochotni věřit mnoha „oficiálním“ prohlášením a tvrzením třeba vládních činitelů. Domnívají se totiž, že to či ono není řádně vysvětleno, odůvodněno, tedy podloženo fakty. A že se mnohdy jedná o prosté politikaření, které nebývá vždy slučitelné se zájmy občanů.
Bylo by proto logické se domnívat, že snahou odpovědných politiků bude tomuto efektu zabránit. Důvod je nasnadě, je to potřeba pro získání si důvěry, bez které se neobejde žádná vláda, která má na mysli dobro společnosti. Je proto s podivem, když ti odpovědní činí pravý opak a s neuvěřitelnou pravidelností zahrnují občanstvo informacemi, které jsou mnohdy v rozporu se skutečností. Jinak řečeno příčí se chápaní dle logiky zdravého rozumu.
A to jsem se již dostal k nové spiklenecké teorii. Protože takto se již dlouhé měsíce chová naše vládní elita. A je dokonce tak „přesvědčivá“, že těch teorií vzniká přespočet. A ne všechny jsou nepravděpodobné. Proti mnohým se sice ten či onen vládní činitel ohradí, ale formou, která je zase jen podkladem pro další spekulace.
V prvé řadě se tímto vytváří dojem, že páni ministři mezi sebou nekomunikují. Jeden se může domnívat, že si každý dělá, co se mu zlíbí. Není třeba připomínat všechny momenty, kdy se jeden o ozhodnutí druhého doví zcela překvapivě až při nějakém tom již zcela komickém „brífinku“. Ten totiž asi slouží ne k tomu informovat veřejnost, ale je to spíše taková vzájemná výměna názorů těch odpovědných za náš život.
Možná je to právě tato skutečnost, která vede k překotným výměnám ministrů, kde opět chybí pragmatické odůvodnění takových změn. Oficiální verze působí většinou jako zástěrka a je proto pochopitelné, že se jedná o informaci, kterou je nutno brát s rezervou a tedy nedůvěrou. Vládní aktivity posledních měsíců to jen dokazují. Chaos a jenom chaos. A kupodivu i dost často přijde řeč na nepřátelské „fakenews“ a „spiklenecké teorie“.
Logicky. Faktem je, že často způsobují rozkoly, nevraživost a ve vyšším stupni i dělení společnosti na nesmiřitelné tábory. Mělo by se tedy proti nim bojovat. A tady vystává otázka, proč tak nečiní i naše vláda. Proč právě naopak se ze všech sil snaží přímo dodávat potravu všem, kteří bohužel více méně oprávněně zpochybňují to či ono vládní prohlášení.
Mediální tvůrci to mají lehké. Hned objeví desítky „expertů“, kteří vše obrátí na ruby. A zde na blogu tomu není jinak. Ale jak jsem se snažil naznačit, je to více jak logické. Co si o tom všem však má myslet řádný a řadový občan? V normální společnosti inklinuje k tomu, že spíše věří vládě a spoléhá na ni. Jenže u nás v Česku to jaksi přestává fungovat.
A teď ještě ty ruští agenti. A jak jinak, naši „hoši“ se opět nedomluvili. A že by se poradili s někým, kdo ví jak s touto „politickou“ bombou zacházet je přeci nemyslitelné. Jen se hádali o to, kdo tuto „bombu“ první odpálí. Tedy ne zneškodní. Co k tomu dodat? Existuje jedna „spiklenecká teorie“, kterou nemám moc rád. Charakterizuje totiž svobodu jako stav společnosti, kdy si každý může myslet co chce, říkat co chce a dělat co chce. Bez ohledu na případný negativní dopad na společnost.
A proč ji nemám rád? Když se tak chová nějaký jedinec, tak jsem ještě ochoten to přehlédnout. Když ale takto jednají vládní a ústavní představitelé, tak to pokládám za velmi nebezpečný experiment. Zvláště pak, když je prováděn nevzdělanci a hlupáky. Takže vás tímto vítám v zemi „neomezených možností“ a kolébce spikleneckých teorií. Je to opravdu velmi zábavné. Jenom musíte zapomenout, že se zde hraje o vaši budoucnost.
