Jistě to míním vážně, a to i přesto, že se jedná o více jak hořkou ironii, či snad právě proto. Důvod je jednoduchý, tehdy jsem si mohl říkat, že za to nemohu.
Prostě to vždy byli jiní, kteří rozhodli, kdo nám to bude vládnout. Dnes mám smůlu, dnes si prý za to mohu sám, jsem přeci právoplatný občan vyzbrojen volebním hlasem, který by mě měl ochránit před vládou samozvaných či importovaných arogantních hlupáků, kteří se tváří jakoby sežrali moudrost celého světa.
Přesto to nefunguje. Jak to? Že by mne někdo opět podvedl? Že bych nějak nepostřehl, že je vše jinak, než s mnozí domnívali v tom slavném roce 1989. Dobrá, mohu se opět vymluvit, že jsem tu tehdy nebyl. Že jsem se z velké dálky nechal obalamutit nějakým mediálním podvodem.
Ale teď jsem tu a jen zírám. Pan prezident si přepisuje dějiny, realitu nevnímá, žije ve světě, který je nějak mimo dosah mého chápaní. Nu, přesně tak, jako tehdy, kdy bylo vše jinak, kdy jsem miloval ty, které jsem milovat nesměl a volil ty, které jsem nenáviděl. Jenom co mne mate je, že v těch letech nedávných se ta volba také jmenovala vůle lidu.
A dnes je tomu prý zrovna tak. Tomu tedy nerozumím. Vždy jsem si myslel, že to byla za komunistů jen propaganda a velká lež, podvod na občana. Dnes tomu tak prý není. Takže naše volby jsou spravedlivé a vyjadřují přání nás všech. Skoro všech. Pozoruhodné. Vždy jsem si myslel, že se v tom 1989 rozhodlo, že ty, kteří na nás kašlou, již volit nebudeme.
Či jsem zase chyběl v hodinách dějepisu? Asi ano. Existuje totiž ještě nějaký Ovčáček, který mi vždy tu mou pomýlenou nevědomost potvrdí. Tehdy bylo také hodně takových, kteří se starali o pomýlené. Na mne to také zkoušeli, pak to ale vzdali, jenom moc nevěděli co se mnou, tak jsem jim to ulehčil a prostě se vzdálil jejich pravomoci.
A teď jsem zase tu a mám pocit, že národ volí jako za starých časů, ta procenta sice nejsou tak moc slavná, ale výsledek je skoro stejný. Všeobecně se také říká, že nám televize zase lže. Nu, mnohdy mám pocit, že tomu tak je, protože nemohu pomalu věřit ani jejich ujištění, že se už píše rok 2016. Pravda ti politici mají trochu lépe střižené oblečky, ale že by měli lepší vkus se také říci nedá. Občas blábolí jako ti tehdejší, ale v novém kabátě.
Pan prezident mne však uvrhuje ve zmatek. Tedy ten Husák mi nebyl zrovna moc příjemný, dobrovolně říkal co musel, nikdo ho moc neposlouchal, ale jedno se mu upřít nedalo, vždy budil dojem, že to má v hlavě srovnané. Tedy, když lhal, tak bylo celkem jasné z jakéhože zdroje to cituje. Takže vlastně nelhal, jenom říkal oficiálně potvrzené nepravdy. Každý se o tom mohl přesvědčit.
A ten dnešní prezident? Člověk už ani neví kam na ta moudra chodí. Je to vždy takový kviz. Na téma: Babo raď. A když je jeden bezradný, tak vždycky přispěchá pan Ovčáček a vše vysvětlí. Jsem mu za to velmi vděčný, ono je vždy dobré, když se někdo stará o nevědomé občany. Jenom jedno mi opravdu nejde do hlavy. Pořád se mi nechce věřit, že se již píše rok 2016. Občas ani nevím, zda sním či bdím. Mnohdy mám podezření, že jsem tehdy v roce 1980 naše Česko neopustil, jen si prostě na chvilku zdřímnul.
