Pevná pěst pravice!

Docela pěkný slogan. Jistě u mnohých dozná obliby. Je přeci jasný a úderný. Z tohoto důvodu ho nedávám do mých oblíbených uvozovek. Mnohé totiž matou.

Nicméně si dovolím osvětlit, co si pod pravicí představuji. Jde o konzervativní politickou moc, která je postavena na síle kapitálu a domnívá se, že tržní hospodářství dokáže vše regulovat. Zároveň přiznám, že v takto řízených společenstvích panuje celkem pořádek a každý přesně ví kam patří. Doznávají i značné stability, jak hospodářské, tak i politické. Možno se i domnívat, že jsou dány i záruky pro úspěšnou budoucnost.

Málokdo si dělá starosti, že se v podstatě jedná o časovanou bombu, kde se ale neví, kdy dojde k výbuchu. Kupodivu o tom tu i onde mluví mnohý milionář. Je si vědom toho, že ve společnosti vzrůstá napětí, které bývá označováno jako nůžky. Tedy ekonomický rozdíl mezi těmi bohatými a zbytkem společnosti. Uznává, že se společnost skládá jenom z těchto dvou vrstev.

Se vrůstající mocí kapitálu, který je koncentrován v rukou celkem malé menšiny, totiž dochází k likvidaci střední vrstvy. Tedy těch poctivých malých obchodníčků a firmiček, které mnohdy ještě představují určitou formu morální odpovědnosti vůči společnosti. Tragické je, že skoro každá pravicová vláda má ve svém volebním programu právě záchranu a podporu této společenské vrstvy, která kdysi tvořila páteř společnosti. A to v každém ohledu.

Jenže tlak a moc koncentrovaného kapitálu dříve nebo později donutí každou vládu od těchto snah odstoupit. Nemůže ani jinak, protože ve svých rozpočtech je na něm závislá a v podstatě dělá jen to, co je jí povoleno, či dokonce diktováno. A tak je střední třída postupně likvidována. Přitom je její úloha životně důležitá právě pro budoucnost.

Vždy totiž vytvářela určitou rovnováhu moci a vyplňovala ono prázdno mezi rameny oněch nůžek. Bývala i natolik silná, že mohla, a mnohdy i úspěšně, kritizovat moc a donutit vlády k určitým změnám ku prospěchu celku. Nemalou měrou tím i zaručovala demokratické principy. Plnila tedy důležitou společenskou úlohu. Byla také určitou zálohou pro politické změny, ke kterým nutí dynamika vývoje.    

Jak tedy vypadá budoucnost Pevné pěsti pravice? Ne zrovna radostně. V extrémním případě tragicky pro celou společnost. Jestliže napětí mezi oběma vrstvami dosáhne kritického hodu jsou jen dvě možnosti. Diktatura, či občanská válka. Není to žádné tajemství. A ta pěst to ví. Proto tu i onde svolí k minimální mzdě, toleruje odbory a jejich požadavky, občas přidělí i těm nejchudším nějaký ten peníz.

Takže stará praktika: Chléb a hry. Pokud jde o ty hry, tak tuto úlohu přebrala média a v poslední době i takzvané sociální sítě. Zde se může každý nespokojenec vyřádit podle libosti. Pravda i to někdy překročí určité meze z hlediska pravice. Jako třeba to Arabské jaro. Ale to už se dá napravit. Vojenskou intervencí, dalším převratem či správnou investicí do nové vlády.

V tomto pohledu nemůžu nepřipomenout, že v evropských zemích hrají zásadní a důležitou roli veřejnoprávní média. Jsou to ona, která by měla chránit morální hodnoty a být příkladem společenské odpovědnosti. Nemusím připomínat mé stanovisko. Naše ČT je tomu na hony vzdálena.

V důsledku prapodivného vývoje posledních třiceti let, kdy byl občan touto takzvaně veřejnoprávní televizí přeměněn na hodného konzumenta, nemá šanci si uvědomit, že tím byl připraven o velmi důležitou zbraň proti stále rostoucí síle kapitálu a koncentraci moci. Je dokonce tak daleko, že to vše v nemalé míře vítá, brání a oslavuje.

A stejně tak zde byla uměle vytvořena nenávist vůči levici. Netvrdím, že by vládla lépe, ale její existence by dokázala být skutečnou opoziční silou, která by alespoň částečně nahradila mizící střední třídu. Stejnou negativní proměnu prodělal i všeobecný pohled na inteligenci. Vlastně k žádné proměně nedošlo. Tato nenávist byla jen přebrána od minulého režimu.

Takže? Pevná pěst pravice! Nevím, budu o tom ještě přemýšlet. Možná, že se někdo přidá.