Není divu, že jeho životní zkušenosti ho občas zavedou směrem, kde asi dociloval těch největších obchodních úspěchů. Ano, arabská tržnice je pro mnohé okouzlující. A poučující, i mne svým způsobem vždy fascinovala.
Bylo vždy zajímavé pozorovat, kdo dosahuje těch největších „obchodních“ úspěchů. Předem je však nutno upozornit na jednu zvláštnost. Většinou jsou zde zcela zjevně stánky, kde se za velkého křiku zkušení prodejci všeho možného soustřeďují na turisty. Mezi čtyřma očima mi bylo prozrazeno, že takovýto návštěvník je považován za hlupáka, který koupí vše „okouzlující“, tedy barevné a pestré, a hlavně většinou nepotřebné. A co je nejdůležitější? Je ochoten zaplatit i nesmyslné ceny.
Ale pak jsou zde stánky, které se vyznačují tichostí a klidem. Obchodní hovory jsou vedeny věcně, protože obě strany k sobě zachovávají určitý respekt. Je i samozřejmé, že je uznáván i fakt, že dobré zboží má i dobrou cenu. Ti, kdo zde nakupují, jsou většinou místní, znalí pravidel a málokdy dochází k roztržkám či dokonce hádkám. Prodávají se zde věci vesměs potřebné a obohacují, či lépe řečeno, doprovázející potřeby denního života.
A pro mne je více než jasné, že náš pan premiér by vždy patřil k těm křiklounům. Neměl by jinou šanci. Tedy na opravdové arabské tržnici. Jinak je tomu u té naší, kterou tu s úspěchem zavádí. V podstatě ji svým způsobem okupoval a prohlásil se za šéfa. A kupodivu brzo zjistil, že také jaksi nepatří k těm váženým a slušným. Povahu nechtěl měnit, asi je to i neproveditelné, takže nezbylo nic jiného, než se podívat na zoubek těm „tichým“ konkurentům.
A protože nejsme ve světě arabském, ale českém, začal jim tak trochu znepříjemňovat život. Prostě podle hlesla: Buď budeš křičet jako já, nebo tě vyhodím. Zatím je v tom docela úspěšný. Je stále tím největším křiklounem a nikdo se nesnaží ho přehlušit. Má i dost následovníků, ale každý je tak chytrý, že si dává pozor nezvyšovat hlas více, než je radno, respektive povoleno.
Takže jeho vláda již doznala mnoho změn. Nejdříve byl jaksi ve svém úsilí osamocen, ale teď získal učně, který ho už pomalu v těch ne zrovna fajnových praktikách skoro převyšuje. Protože to, co se děje na ministerstvu zdravotnictví se dá přirovnat jen k personálnímu masakru. Ono to už skoro vypadá, že to ministerstvo snad ani nepotřebujeme, na vše stačí jeho šéf. Potřebuje jen přisluhovače.
Zajímavé. Jestli to takto půjde dál, tak asi brzo zjistíme, že nepotřebujeme ani další ministerstva, protože naše již tak „oblíbená“ dvojice, která nám zde již několik měsíců vládne, si vystačí sama. Nehledě na to, že se může spolehnout na plnou podporu z Lán. Takže tu máme něco jako triumvirát. A to v podobě, kdy už vlastně ani ta „arabská“ tržnice není zapotřebí. Jinak řečeno, zbydou tu jen křiklouni, kteří se jen snaží nám prodat kdeco, kdejaký šmejd.
Ale co se stane, když přestaneme mít chuť ten šrot kupovat. Nevím, ale bojím se toho. Zažil jsem totiž vlády, které mne nutily kupovat dokonce i jejich myšlenky. A to nepokládám zrovna za dobré. Pro nikoho. Hlavně ne pro slušné občany, kterých tu doufám máme ještě nespočet. Možná, že tvoří tu skutečnou většinu. Jsou to hlavně ti, kterým bychom měli poděkovat, že i přes veškeré „snahy“ vlády, nám dávají šanci jakž takž normálně existovat.
Takže? Možná, že jde jen o to, abychom se nějak sjednotili a naznačili těm křičícím trhovcům, že by měli raději mlčet, a ne si hrát na vládu. Ve skutečnosti jsou to právě fungující ministerstva, která tak nutně potřebujeme. Mnohem více než vládu samotnou, tedy v té dnešní podobě, kdy skutečná arabská tržnice je naproti tomu velice dobře organizované obchodní společenství, kde má každý své pevné a nezaměnitelné místo, které mu umožní přispět k všeobecnému blahu. Pravda mnohdy právě na úkor hloupých turistů, ale určitě ne spoluobčanů.
