Možno říci, že co člověk, to jiný pohled na svět. Každý vnímá po svém. Je to asi dobře, hlavně, když jsou ty pohledy různorodé. A ještě krásnější je, když se o nich přátelsky diskutuje.
Snad ten nejzajímavější pohled nacházíme u umělců. Hlavně u malířů. Ti snad vidí všechno jinak. Barvy, přírodu, obličeje, charaktery, prostě jsou to řekněme poněkud zvláštní lidé. Mnohdy pobuřují, jindy laskají, mnohdy šíří optimismus a i satiru. Většinou je nám ale s nimi dobře.
Zpočátku jsem si myslel, že náš nový ministr přes naše zdraví je také takový „umělec“. Všechno viděl jinak. Brzo jsem ale od tohoto nápadu upustil. Nějak mi nikam nepasoval. Nabýval jsem pomalu dojmu, že kupodivu nevidí barvy a obličeje, lidi a na společnost se dívá takovým zvláštním pohledem.
A pak, přišlo to z ničeho nic, právě jsem řešil nějaký ten počítačový problém, a najednou to cinklo. Ano. Nuly a jedničky. Právě jako v tom digitálním světě. Ve svém jádru počítačový mozek také vidí poněkud černobíle. Rozlišuje jen „0“ a „1“. A pokud by měl rozumět více, tak mu musí člověk napovědět. Napsat mu program. Tedy mu říci, že tak jednoduché to zase není.
A mně připadá, že náš pan „velekněz“ na zdraví, je právě takové počítačové jádro. Prostě „0“ jsou pro něj ti, kteří jeho záměry ignorují a ti hodní jsou „1“. A podle toho také vytváří ty krásné grafy, barevné a mnohdy neodpovídající realitě. A asi mu teď chybí právě ten člověčí program. Jako u PC. Vždyť se třeba podívejte, jakou potíž má třeba v tom, do jaké kategorie zařadit děti. Právě, ony se nechovají ani jako „0“ a ani jako „1“. Ony si v zásadě dělají, co chtějí. Hlavně se vzpouzejí dělat něco, čemu nerozumí.
Ostatně ono je i hodně dospěláků, kteří uvažují stejně. Vlastně by tedy měli tvořit skupinu „4“, tu trojku bych ponechal dětem, jsou přeci jenom trochu jiné. Co tedy s nimi pane ministře? Je to opravdu potíž, asi by skutečně pomohl nějaký ten „program“, který by vám osvětlil, že společnost jako taková, je tak různorodá, že se asi nikdy nebude chovat podle vašich představ, respektive asi nebude věřit tomu a následovat to, co jí překládáte jako výsledek analýzy „0“ a „1“.
Víte, dětem je možno dáti pohlavek, a tak je přesvědčit, respektive donutit, dělat i věci nesmyslné. Ale co s těmi dospělými? Všechny pohlavkovat nemůžete. Jednak to nezvládnete a nehledě k tomu, že jich je značná převaha a nemuselo by to pro vás dopadnout dobře. Ano, přesvědčit vzdělaného a myslícího jedince, aby dělal nesmyslné věcí je těžké. A to už nemluvím o snahách ho nutit, aby realizoval nerealizovatelné.
Jistě, občan si ještě může vzpomenout na časy minulé, kdy bylo běžné, že cílem mnohé činnosti bylo na oko uspokojit komunistickou vrchnost. A jak tak pozoruji nebyla tato životní praxe ještě zapomenuta a je realizována. A já mám pocit, že to možná i nějak tušíte. Jenže mně nahání hrůzu, že se tváříte, jako by vás to naplňovalo uspokojením. Jako ty vládnoucí tehdy. Nu, a na ty „neposlušné“ ukazujete prstem a viníte je mnohdy z toho, že právě nerealizují nesmyslné a mnohdy nerealizovatelné.
Víte, v jednom vám opravdu věřím, ten virus je skutečně mrcha. Není sranda se ním a s celou pravdou vyrovnat. Ale pomalu mám pocit, že to vaše „vidění“ světa, váš pohled na občany a společnost, není zrovna zárukou, že se s tím vším správně popereme. Mám strach, že ta vaše „počítačová“ metoda, není zrovna to pravé. Prostě nám ubírá sil, které právě v této době nezbytně potřebujeme více než cokoliv jiného. Mám obavy, aby boj s vámi nepřevážil nad bojem proti té hrozbě. Takže, tak to vidím zase já.
