Ano, je mi smutno, jsou okamžiky, kdy vůbec nemám radost, pakliže se mé amatérské úvahy potvrzují. Ochránce našeho zdraví konečně odkryl karty. Respektive určil, kdy se nám dostane předešlých svobod.
Stanovil přesnou hranici, kdy je ochoten nás zbavit pocitu, že jsme jeho rukojmí. Prý tak může učinit jen za předpokladu, kdy počet pozitivně testovaných za den klesne na 500. Je tak dalece upřímný, že to pokládá za velmi vzdálený cíl. Doslovně: Česko je od takové situace poměrně daleko.
Trochu zvláštní vědecká analýza. Přímo slovo odborníka. Přesto trochu šílená představa pro nás občany. Já osobně bych to viděl jako zcela zamlžený horizont, kdy uvažovat o budoucnosti je jaksi bezpředmětné. Vycházím totiž z pravděpodobného faktu, že zrealizovat poněkud „šílené“ představy pana Blatného není možné.
Jsou totiž jiní odborníci, a snad i skuteční, kteří tvrdí, že ten virus nás hned tak neopustí. Dokonce říkají, že se musíme naučit s ním žít. Asi tak jako z tou hojně v argumentaci „zneužívanou“ chřipkou. A tou se v minulém roce nakazilo asi tak 900 tisíc spoluobčanů. Tedy zhruba 2500 denně.
A jak tvrdí i náš pacient, tak se to nedá srovnávat, protože ten prevít covid je mnohem agresivnější a nebezpečnější. Takže je nutno počet infikovaných snížit na 500 denně. Rozumíte tomu? Já tedy ne. Tedy, bylo by to krásné číslo. Je však možné toho snu vůbec dosáhnout. Já se domnívám, že ne. Tedy v absolutní realitě.
Pochopitelně, že je možno kouzlit s čísly, asi tak jako doposavad. V prvé řadě je možno jich používat tak, aby šířila hrůzu, podporovala paniku i odpor občanů, rozdělovala společnost a snižovala důvěru ve vládní činitele. Pak můžeme počítat s tím, že situace, kdy nebudeme žít v nouzovém stavu bude asi možno ohodnotit opět slovy našeho pacienta: Česko je od takové situace poměrně daleko.
Další variantu si dokážu také představit. Již delší dobu se pohybuje poměr celkového počtu testů k těm pozitivním něco kolem 25 procent. Logická úvaha je na místě. Když otestujeme 100 000 občanů, tak budeme mít 25 000 infikovaných. Když otestujeme 2000 občanů, tak asi získáme 500 infikovaných.
Ostatně, podle všech zpráv tolik oslavovaná vakcína na tom alespoň v nejbližších letech mnoho nezmění. Doufejme jen, že klesne počet mrtvých. Zaručuje totiž v převážné míře lehký průběh, ale pokud jde o infekčnost, tak se toho zatím moc neví. Vlastně, pragmaticky uvažováno, to, co se ví, jsou částečně jen dohady či odhady.
Jsem dalek toho tvrdit, že jsme v radostné situaci. Jenže existují pravidla daná přírodou, pravidla přežití, tvrdá pravidla, která hovoří o záchraně společenské většiny. Nejsou podle našich falešných představ vždy „humánní“, ale mají racionální jádro v celospolečenském významu.
Co ještě dodat? Náš pan ministr má prý policejní ochranu. Ano, to je v této souvislosti více než logické. Někdo se přeci musí starat, mít obavy o jeho život. Jenže já se ptám, kdo má opravdu starost o životy občanů. Nejen těch ohrožených covidem, ale všech. Je nás prý více jak 10 miliónů. A stále více v nás roste pocit, že jsme rukojmí politických hrátek a obchodů. Opravdu nejsem odborníkem, ale k té diagnóze si stojím. A skutečně se zaobírám myšlenkou, zda by jedna svěrací kazajka nepomohla nám všem. Právě v tom nelehkém boji o přežití, kde chceme vidět něco víc než zamlžený horizont.
