Novináři a jejich vrazi

Jistě, že to není radostná zpráva, když se jeden doví, že za posledních 25 let přišlo násilným způsobem o život 2297 novinářů. Měla by donutit k zamyšlení. Je to však těžké, když to její bulvární forma nedovoluje.  

Spíše ponouká k dalšímu znevažovaní novinářské práce jako takové. Bohužel je taková reakce veřejnosti předvídatelná. Je i docela dobře možné, že je to pokus o předem kalkulovaný mediální úspěch. Autoři takových „rychle“ vystřelených informací by si však měli uvědomit, že takto formulovaná zpráva nijak novinářům nepřispěje, spíše naopak. Jenom dokazuje o co v dnešním „mediálním“ světě opravdu kráčí. Jen tím podpoří nedůvěru veřejnosti, nenávist a opovrhování nad ztrátou lidského života.

A přitom by stačilo jen tak málo. Nedělat z toho trhák a poněkud opatrněji používat verbální důraznosti připomínající arabskou tržnici.  Vrazi trestu unikají! Prosím?  Byli opravdu všichni zavražděni? Jistě, že ne. Ano, pokud vím, jsou oblasti, kdy se novináři stali opravdu cílem zákeřných střelců. Ale ne vždy a všude.

Ve skutečné válce jsem nikdy nebyl, ale zažil jsem desítky dnů, kdy se kolem mne střílelo a zabíjelo. Částečně jsem měl štěstí, ale nemalou zásluhu na mém přežití měla také určitá zkušenost. Ono se totiž každé riziko dá kalkulovat. V podstatě je nutno si odpovědět na otázku: Stojí mi to za to? Je to neromantické, prosté ideálů, ale pravdivé a odpovídající realitě života.

Všude jsem byl dobrovolně, bylo to mé rozhodnutí. Nikdy jsem si nehrál na hrdinu, spíše se pokládal za profesionála, který v tom možná i nachází určité primitivní uspokojení ješitného chlapa. Nejsem idealista, vím dobře, že ti umírají snadno a rychle. Já po tom nikdy netoužil. Zažil jsme mnoho případů, kdy se kolegové vydávali zbytečně v nebezpečí jen z touhy po senzaci. Držel jsme se stranou těch, kteří riskovali život hnáni naivností, hloupostí a mnohdy možná i trochou idealismu.

Nechápal jsem ty, kteří se domnívali, že jsou privilegovanou skupinou ve společnosti. S neuvěřitelnou suverénností se pohybovali uprostřed nebezpečí a ukájeli se pocitem, že se jim nic nemůže stát, protože jsou novináři. Mnozí na to doplatili. Stali se ale často i obětí vlastní propagandy.

Jeden případ za všechny. Reportér CNN v Gáze byl postřelen zezadu od Palestinců. Každý kdo u toho byl, to viděl. Přesto byl panem Arafatem mediálně prodán jako oběť izraelské kulky, zvůle a násilí. Novinářský svět o tom mlčel a nechal světovou veřejnost klidně klamat záběry, kdy palestinský vůdce a objevitel politického teroru se s dotyčným v nemocnici objímal jako jeho zachránce.

Proto jsem si vždy dával pozor, abych se nestal podobnou politickou obětí. Neříkám, že je typická a obvyklá. Nicméně si troufám tvrdit, že podobné praktiky nejsou neobvyklé. Mediální manipulace se stala velkým obchodem. Jak politickým, tak skutečným. Je tím ničena důvěra ve  společensky nenahraditelnou úlohu, kterou by měl novinář plnit.

A to je opravdová tragédie. Ještě totiž existují skuteční novináři, kteří se pokoušejí odhalit a světu přiblížit pravdu. Často se vydávají i v nebezpečí života. Dochází i k jejich vraždám. Ale paušálně tvrdit, že každý novinář, který přišel o život, byl zavražděn, patří na stránky bulvárních médií. Tam je manipulace veřejného mínění a lež doma. Je to obchod s informacemi všeho druhu. Většinou pochybné kvality, která však prý zaručuje počet čtenářů, posluchačů či diváků.

Mám úctu ke všem kolegům, kteří přišli o život. Ale tvrdit, že všichni byli zavražděni, zneuctívá smrt těch, kteří se stali skutečnou obětí politické zvůle a násilí. Proto prosím všechny čtenáře, aby nepodlehli mediálním útvarům, které mají jen formálně nějakou spojitost s prací novináře. Míním to všeobecně.

Jedině diferencovaný přístup k informacím, které nás denně právě nediferencovaně zaplavují, by mohlo o hodně zvýšit kvalitu komunikace v naší společnosti. A možná  i poněkud obnovit vzájemnou důvěru, bez které jsme odsouzeni žít v chaotickém světě, který je mediálně ovládán a jehož cílem je jen šíření strachu, který se ukazuje jako tím nejlepším prostředkem k získání nejen politické moci, ale i nehorázných finančních zisků.