Přiznám, že tyto produkty přírody moc rád nemám. To však neznamená, že bych je na potkání zabíjel. Ponechávám to přírodě, je mnohem chytřejší než já, je schopna udržet spravedlnost v opodstatnění existence jedinců a druhů.
Jinak je tomu ale v lidské společnosti. Ta mnohdy prochází obdobím, kdy začne obdivovat a upřednostňovat výplody lidského ducha, které jsou spíše škodlivé, než prospěšné. Ba dokonce je ochotna tyto povětšinou negativní jevy dokonce oslavovat. Jsou to příznaky degenerace a úpadku intelektu. Jedním takovým projevem je udělování ceny Zlatého lva.
Již rozhodnutí z minulého roku mne šokovalo. Akademici našeho filmového umění poklekli před filmem s názvem Cesta ven. Já osobně ohodnotil toto filmové dílo spíše jako Cestu odnikud nikam. Nemohl jsem tehdy ještě tušit, že má prognóza je správná a že se mi letos jen dostane potvrzení o tom, po jaké cestě se vydal český film.
Zároveň však přiznám, že jsem asi předpojatí, ješitný v obhajobě mých názorů a tím i možná nespravedlivý. Je to ještě horší. Filmový produkt Kobry a užovky jsem neshlédl do konce. Vlastně jsem již po patnácti minutách přepnul na jiný program. Tak silné bylo mé znechucení jistě podmíněné poněkud konzervativními představami o nárocích, které kladu na produkty lidského umu v oblasti kultury.
Každé dramatické dílo začíná tím, že dochází k prvnímu seznámení se s postavami. Základem pak je, že jsou to charakterově rozdílné osobnosti, které přinášejí kontrast a vytváří prostor pro střet názorů. Jestliže však příběh začíná tím, že shromažďuje intelektuálně totožné produkty lidské společnosti, pak je již předurčeno, že v průběhu děje nemůže ani omylem dojít k podstatným změnám v jejich vývoji.
Jestliže se k tomu přidá fakt, že vlastnosti jednajících pocházejí jen z oblasti negativních a primitivních zákoutí lidské duše, pak je skoro jisté, že celý následující děj bude jen opakováním toho, co se odehrálo v prvních patnácti minutách. Tedy nikdy nedojde k vyprávění nějakého lidského příběhu, který by byl poznamenám změnou lidského charakteru.
V oblasti kultury a vzdělaní je to možno popsat i takto. Hloupý učitel ve spojení s hloupými žáky nepřinese nic. Teprve rozdílnost potenciálu může způsobit změnu. Přitom jsou možné obě varianty. Hloupý učitel a chytří žáci, stejně tak chytrý učitel a hloupí žáci. Jsou to kombinace, kdy je možná určitá pozitivní změna myšlenkového potencionálu.
Nevidím tedy důvodu, proč bych filmový produkt Kobry a užovky měl shlédnout v plné délce. Jsem člověk, který celkem rychle a dobře rozpozná kdy narazil na kulturní žumpu. A k tomu stačí pár minut. Ta čtvrthodina byla jen šancí pro režiséra mne přesvědčit o opaku. Nevyužil toho. Je mi z toho smutno, protože naše společnost nemá mnoho peněz na kulturu a vzdělání.
Pokládám tedy za tragédii pokud dojdu k poznání, že peníze filmového fondu by v současné době nalezly třeba mnohem lepší uplatnění v tom, kdyby byla ochota platit třeba důchodcům za to, že by navštěvovali mateřské školky, aby zde předčítali pohádky. Každopádně by tak mohlo být zabáněno škodám na duši českého národa, které jsou v dnešní době produkovány za frenetického a jásavého pokřiku odpovědných za úroveň našeho filmového umění.
