Poslední dobou si opravdu kladu tuto otázku. Důvod je jasný: Naše zákonodárství už pomalu připomíná spíše politickou hazardní hru různých zájmových uskupení. A zde jsou pravidla zcela osobitá, většinou vyhrává mocnější.
Naivně jsem se domníval, že díky mým zkušenostem není pro mne problém popsat tu či onu společenskou strukturu a stejně tak strukturu moci. V posledních dnech o tom pochybuji. Jsou okamžiky, kdy nenalézám slov. Prostě to, čeho je schopna naše vládní garnitura včetně více jak zmatené a bezradné opozice, je pro mne skoro nepochopitelné.
Nenalézám prostě v tom všem dění logiku. Často se určité politické změny popisují jako šachová hra. Ale ani to neplatí, protože to spíše připomíná hru duševně zaostalých, kteří si vzájemně kradou figurky domnívaje se, že tento způsob hry je základním pravidlem vedoucím k vítězství. A s nadšením blázna dokáží nechat zmizet i figurky vlastní barvy.
A to vše činí lidé, kteří se nejen volně pohybují mezi námi, ale řídí i naše osudy. Bude to asi tím, že psychická porucha normálně označovaná jako chorobná touha po moci, není na seznamu nemocí, který by umožnil podobně postižené izolovat. Ba právě naopak, mnohdy jsou to osoby, které pro mnohé z nás představují hrdiny dneška. Je to opravdu nepochopitelné, zarážející a pro mne to už zavání snahou vedoucí k likvidaci soudnosti, zániku respektu před věděním. Dalo by se i říci, že je to pokus o sebevraždu společnosti jako celku.
Pro mne je proto celkem logické očekávat, že je jen otázkou času, kdy budou oficiálně nastoleny zákony džungle. Což ale nebude asi tak problematické, protože již částečně platí. Chovaní těch nejvyšších to jen potvrzují. Jak náš prezident, tak premiér a již i mnozí ministři jasně poukazují na to, že jednají podle pravidel a zákonů, které si sami pro sebe soukromě vytvářejí oproštěni od pocitu morální a společenské odpovědnosti.
Pakliže k tomu opravdu dochází a tato situace se bude s postupem času prohlubovat, zbývá se jen zamyslet, jak by na to vše měl reagovat řadový občan. Jakým způsobem bude on „začleněn“ do této nové mocenské struktury, která je přeci jenom poněkud neobvyklá v naší doposavad celkem kulturně se chovající společnosti. Má opravdu jen pozorovat, jak se hroutí vše, co naši předkové – myšleno v řádu století – vybudovali? Má i nadále jen nečinně přihlížet na totální morální a kulturní devastaci.
Má se opravdu podvolit nadvládě primitivního chtíče těch, kterým je moc nad ostatními tou nejvyšší prioritou? Nejsem si ale jist, že v tomto ohledu bude společnost jednotná, protože politický vývoj posledních let přinesl jen rozkoly, hloubil příkopy a přinesl nenávist vůči inteligenci, která je skutečně trnem v oku vládnoucí garnituře. Ta si je totiž velmi dobře vědoma toho, že intelektuální podhoubí je skrývající se nebezpečí. V tom si vzala příklad od komunistických diktatur.
Není divu, je to celkem pohodlný způsob vládnutí. Moc je soustředěna v rukách několika jedinců a ti rozhodují o všem. Nutno si přiznat, že takto uplatňovaná nadvláda přináší pro část obyvatelstva celkem pohodlnou formu žití, prostě nemusí přemýšlet. Cesta k této společenské formě je velmi jednoduchá. Prostě se na určitou dobu nastolí zákony džungle a pak, když už je mnoho lidí nespokojeno, přijde někdo, kdo udělá „pořádek“. Je to historicky ověřená praxe.
Existuje pochopitelně i jiná forma vládnutí. Všeobecně se nazývá demokratickou. Má to však jeden háček. Není to forma stabilní. Diktaturu je možno nastolit ze dne na den. Demokracii je nutno budovat a obhajovat každý den. Přímo do nekonečna. Možno jednoduše konstatovat, že je to velká dřina, ale hnací silou by měla být myšlenka, že se bojuje za něco, co má pro vývoj lidstva opravdu cenu a že se jedná o způsob, jak se vypořádat se všemi problémy a zajistit budoucnost i příštím generacím.
Takže by asi bylo na místě si uvědomit, že v současné době nebojujeme jenom proti virové nákaze, ale i proti těm, kteří se této situace snaží využít ve vlastní prospěch a kde tím největším hnacím motorem je jejich touha po moci. Po nadvládě nad společností, která se kupodivu většinou skládá se slušných a pořádek milujících lidí. Řádných občanů, kteří nemají tu odvahu, respektive přirozená slušnost a výchova jim to zakazuje, vzít prostě klacky a tu arogantně vládnoucí bandu vyhnat.
Domnívám se, že je ještě čas něco změnit. Možná, že bychom mohli – jak se říká – zabít dvě mouchy jednou ranou. Vyrovnat se nejen lépe s pandemií, ale zvolit si i rozumnou cestu k lepší budoucnosti. Existuje totiž jeden nezvratitelný fakt. S tím virem se určitě vyrovnáme. Ať tak či onak. Jde jen o to, abychom posléze nežili skutečně podle zákonů džungle, kdy bude platit jen právo silných a arogantních primitivů. Jak by to mohlo vypadat se můžeme poučit právě v dnešku. Stačí se jen zamyslet nad obsahem politických sloganů mnohých dnes vládnoucích a po moci toužících jedinců.
