Je Sýrie obětí studené války?

Podle mne ano. Stejně tak Ukrajina a řada dalších zemí, kde dochází ke konfliktům, politickým nepokojům a mnohdy i válečným střetům. A teď přijde to divadélko mírových rozhovorů.  

Již se těším na ty odborné rozbory, jež se zase objeví na našem bitevním mediálním poli, kde tak „úspěšně“ řešíme veškeré konflikty. Miluji politology. Ty teoretické nadšence, kteří s naivností generála cínových vojáčků řeší válečné konflikty. Hovoří vznešeně, komplikovaně, většinou jim nikdo nerozumí, což je jen podkladem pro další nekonečné debaty, postrádající logiku reálného života.

Kolik už jsem zažil mírových jednání. Je to takové věčné a vděčné sousto pro ty, kteří sedí někde v teple a vedou moudré řeči. Mnohdy bych si přál, aby jim někdo zapálil koudel pod zadkem, aby poznali jaké to je, když se někde bojuje. Aby konečně pohlédli do očí těm skutečným obětem, které se nikdy nedoví proč musí trpět a umírat.

Sýrie. Co se vlastně děje v této zemi ví asi málokdo. Hlavně ti, kteří o osudu této země rozhodují tisíce kilometrů vzdáleni od střelby a výbuchů. Je to tragédie dnešní mocenské politiky. I nadále se necháme ukájet lživým tvrzením, že nejsme uprostřed nové studené války. Vězíme v ní po krk a nechceme si připustit, že již přinesla milióny obětí na životech a již zdaleka není tak studená.

Proč o tom nehovoříme? Je to jednoduché. Muselo by se hovořit o tom, kdo ji vede a za jakým účelem. Scenário přitom není žádné novum. Vše je při starém. Jde o to, kdo bude vládnout světu. Hlavní figurky na šachovnici jsou také stejné. USA a Rusko. Údajná demokracie proti údajné diktatuře. Nechme stranou fakt, zda to či ono je pravda.

Ti, kteří věří, že Spojené státy americké stály vždy na straně dobra, jsou jen nepoučitelní ideologové a šiřitelé laciných reklamních sloganů. USA jednaly vždy ve vlastním mocenském zájmu. Nic proti tomu nemám, je to logické a správné. Z jejich pohledu. Tak by se měl chovat každý stát, každá vláda.

Ale zpět k Sýrii. Na počátku byla jen jedna možnost. Přenechat Syřanům, aby si své problémy vyřešili sami. K tomu pochopitelně nedošlo, protože si každý při tom chtěl ohřát vlastní polívčičku. A tak vše dospělo tam, kde se právě nacházíme. Řešení? Jednoduché. Tato země musí spadnout do klína buď Washingtonu anebo Moskvě. Asi se tak nestane, protože se jednak  o tom nesmí mluvit a pak ani jedna strana nehodlá ustoupit.

A pak tu ještě máme Evropu. Společenství,  které touží být také velmocí. Chce mluvit do rozdělování světa místo aby se soustředilo na ochranu  vlastních zájmů. Zmítá se někde uprostřed a připouští být obětí těch velkých. Dobrovolně přináší oběti, nechává se koupit, prodat a i zneužít.

Začínáme opět zbrojit, ač nám nic nehrozí. Tedy nehrozilo by, kdybychom se chovali trochu neutrálně a ne si pořád hráli na něco co nejsme. Evropa není velmocí a nikdy jí nebude. K tomu nám chybí jednota a nadšení dokázat světu, že jsme silní. Vojensky. A nejen to, že jsme ochotni opravdu bojovat. Ostatně není divu, že k tomu nemáme chuť, jenom bychom si přiznali, že jsme se nepoučili ze žádné z těch nesmyslných válek nedávné minulosti.

Ale přeci nám to nějak nedá, svrbí nás prsty a tak si vydržujeme takovou nebezpečnou hračku, kterou nazýváme NATO. Snažíme se zapomenout proč tento spolek vznikl a k jakému účelu. Blábolíme o ochraně členských států, hrajeme si na vojáčky a máme přitom hrůzu, kdyby se opravdu mělo střílet a bojovat. Proto se také bojíme přiznat, že jsme úspěšně obnovili studenou válku.

Neděláme nic  jiného, než že si opět hrajeme s ohněm. Zapomínáme na to, že stojíme přesně uprostřed bojiště. Dopouštíme, aby nás mocnosti zatahovaly do konfliktů, od kterých bychom měli držet prsty co nejdále. Nic nepomáhá, že jsme si je  již mnohokrát popálili. Politici nám vždy namluví, že to bylo k našemu dobru.

Takže jen tak dál. Bojujme tu i onde pod tou či onou vlajkou. Nějaký ten ideologický důvod se vždy najde. Můžeme přeci i nadále ignorovat fakt, že jak demokracie tak diktatura není exportní zboží. Je to produkt společnosti samé a odpovídající kulturní úrovni. Jediné co lze velmi úspěšně dovážet do  jiných zemí jsou politické konflikty a hlavně zbraně. Výhodou je, že se na tom dá docela dobře vydělávat. Ale i prodělat.

Už se na tom úspěšně pracuje. Výsledkem všech těch politických zájmů nejsou jen milióny mrtvých, ale i miliónů uprchlíků. Je ale s podivem, že ti nemíří do USA anebo do Ruska. Všichni chtějí do Evropy. A co dělá USA, Rusko a NATO. V tomto ohledu nic. Proč také? Mít hloupého spojence či hloupého protivníka je vždy výhodou. Hlavně, když se v důsledku současné situace začne zmítat vnitřními rozpory a tím jen dokáže, že nikdy nebude nebezpečnou velmocí.