Ano. Mocichtiví politici, jejich války – ať už verbální či skutečné – a pak jejich ideologičtí poradci. V nemalém množství patří do tohoto úzkého kruhu i ekonomové. Ti vedou zvláštní druh boje. Zotročit anebo zničit ty slabé.
Je to dobré a výnosné povolání, být „ekonomem“. Jsou to vykladači moderních pohádek a těší se nemalé pozornosti širokého publika, které fascinovaně poslouchá „fundovaný“ proud slov, která však vycházejí z křišťálové koule. Nevím ten pravý důvod jejich popularity. Jsou to již skoro mediální hvězdy. Tu menší, onde větší.
Jsou součástí virtuálního finančního světa, který se již tak vzdálil tomu skutečnému, že existuje v oblasti, kde každý může mít pravdu. Ale nikdo to nedokáže rozpoznat, takže když jeden ekonom obviňuje druhého z podvodu a lži, není možno najít soudce. Nutno přiznat, že se to však čte a poslouchá dobře. V podstatě se vyrovnají těm, kteří stále hledají mimozemšťany uprostřed naší společnosti.
Ale, když vezmete na pomoc zdravý rozum, ale ten opravdový selský, tak zjistíte, že všechna ta „moudrá“ slova vám nic neříkají v tom smyslu, že by vám pomohli orientovat se ve vašem zcela normálním životě, kde ještě platí, že peníze a jejich množství je odvislé od kvality produktu, ale hlavně, zda tento slouží dalším. To jaksi naše ekonomy nezajímá. Pohlížejí na to jako na přežitek.
Mají pravdu. Protože nejvíce se přeci vydělá tehdy, když produkuji něco, co nikdo nepotřebuje, ale dokáži to přesto prodat. Dnešní doba nám dává možnost se o tom přesvědčit. Najednou skoro každý velmi dobře pozná, co je a co není důležité pro každodenní život, mnohdy i pro prosté přežití. A možná by nás mohlo toto poznání přesvědčit, že to, co rozhodně nepotřebujeme, jsou ti věštci s křišťálovou koulí.
Je i pozoruhodné, že i oni prožívají krizi. Právem. Co kdyby se společnost rozhodla, jejich vliv omezit. Co kdyby vzala rozum do hrsti a začala přemýšlet o tom, že tou nejdůležitější součástí tolik milované „svobody“, je i ekonomická, a tedy hospodářská nezávislost. Vždyť mnoho z toho, co dovážíme třeba z Číny, si dokážeme sami vyrobit. A jistě i v lepší kvalitě.
Proč tomu tak není? Zeptejte se „ekonomů“. Je to jejich práce. Rozumné a smysluplné odpovědi se však nedočkáte. Budou se vykrucovat a vymýšlet si další teorie, proč tomu tak musí být. Tedy ta ekonomická a hospodářská závislost. Pokusí se vás i přesvědčit, že oni na tom nenesou vinu. Opak je pravdou. Vědí, co způsobili. Ti „globální experti“. Nechtějí prostě přiznat, že nás zavedli do slepé uličky a že i oni nemají ponětí, jak z toho ven.
A tak se mnozí zabývají tím pro ně nejjednodušším, kritizovat a napadat „kolegy“, že oni dělají všechno špatně. Je to taková hra. Veřejně si spílají a je docela možné, že se večer setkají u sklenice piva a plácají se po rameni a skládají si poklony, jak to všechno zvládají. To nejzajímavější na tomto divadýlku je skutečnost, že o tom, co udělat pro společnost jako takovou, tedy k jejímu dobru a ozdravění, se nedovíte nic.
Takže, paní Šichtařová, proč prostě nenapíšete, že pokud se nic nezmění, tedy pokud lidé nevezmou osud do vlastních rukou, a to bez ohledu na rady „ekonomů“, tak se stane to, co následovalo po poslední krizi. Bohatí budou ještě bohatší a chudí ještě chudší. Vždyť to přeci odpovídá i Vašemu „ekonomickému“ věštění. Ostatně i nadále platí: Na burze se dá nejvíce vydělat, když na ulicích teče krev.
