Můj obdiv k někomu, kdo se slaboduchou fantazií ohýbá realitu tak, aby byla podkladem pro lacinou zábavu prostého lidu je celkem vyhraněný. Řekl bych, že se jedná o obvyklý mediální kšeft za účelem zisku a slávy.
Pokud je však stejným způsobem provozováno něco, co se obvykle a oprávněně nazývá investigativní žurnalismus, tak obdivu nenacházím. Protože je to podlé a nezodpovědné. Bojovat o přízeň miliónů nadšených diváků je věc jedna a ovlivňovat veřejné mínění v politickém prostoru je přeci jenom něco jiného, vyžaduje totiž něco, co já nazývám společenskou odpovědností.
Bavit lid nepřináší obvykle žádnou škodu. I když laciná a hloupá zábava je důkazem upadající kultury, což je velice smutné. Nutno si ale přiznat, že heslo „chléb a hry“ již zcela ovládlo ideologii našich médií. Ovšem to samé aplikovat na vědomí společnosti jako celku je spíše zarážející a nutící k zamyšlení. Hloupost vnímaná jako zábava není politicky nebezpečná, hloupá a cílená ideologie obvykle předurčuje katastrofy.
Takže celý ten příběh o kšeftu se Sputnikem mi připadá jako námět dalšího volného pokračování Božích mlýnů. Budu upřímný, pokud bych se také stal účastníkem té „tajné schůzky“, tak by se klidně mohlo stát, že bych podobný obchod navrhl i já. Proč? Protože politika je obchod. A mnohdy i špinavý. A proto je dobré vždy uvážit veškeré alternativy, zvláště, když mám v ruce něco, čím mohu protivníka vydírat. To je základní pravidlo.
Že by to bylo v případě Vrbětice celkem hloupé, je více jak jisté. A proto k tomu ani logicky nedošlo. Takže z mého pohledu je vše v pořádku. Nevhodná alternativa byla zavržena. Případ je uzavřen. Ano zbývá jeden problém, a ten nejzávažnější, „tajné schůzky“ nejsou tajné. Asi se vždy najde někdo, kdo informace prodává. A i někdo, kdo je rád kupuje. Obé je z morálního hlediska odsouzeníhodné. To je totiž opravdu špinavý obchod.
Facit. Máme zde jistého pana Janka Kroupu, který miluje primitivní fabulaci, s jejíž pomocí se snaží užívat si výslunní a zájmu společnosti a vůbec mu nevadí, že tak hrubě poškozuje jméno těch opravdových investigativních žurnalistů. Pak tu máme pana režiséra Hřebejka, který je opravdový profesionál ve výrobě spotřebního laciného zboží, které ale nemá s kulturní snahou po osvětě nic společného. A pak je tu ministr Hamáček a předseda sociálních demokratů. Bohužel jeho mnohdy amatérská aktivita v politickém boji jen přispívá ke konečnému zániku strany, která by pro demokratickou společnost měla být pilířem. A tím jen vyklízí pole, které posléze plně ovládnou lidé typu dříve jmenovaných.
A teď zpět k Božím mlýnům. Jsem nevěrec, ale kupodivu na boží mlýny věřím. Vždy, když mi někdo, ať už jedinec či společnost nějak ublížila a já se nemohl bránit, tak došlo kolem osudu na morální odplatu. Prostě buď to někdo oné osobě za mne splatil, či ideologie společnosti jednoduše zanikla. Ale při mnou popisovaném společenském jevu se domnívám, že trest stihne nás všechny. Tedy pokud budeme i nadále jen přihlížet anebo se dokonce bavit a tleskat této zvláštní inscenaci.
Věřte, je to sice na první pohled taškařice, ale otočením knoflíku se jí nezbavíme. Ti aktéři baží po slávě a moci a je zcela jisté, že naleznou stejně chtivé následovníky. A co bude potom? Budeme se asi chechtat sami sobě a ani si neuvědomíme, že jsme kupodivu ke smíchu i zbytku světa, který nás posléze bude považovat za takovou „reality“ show určenou k pobavení vlastního obyvatelstva. No, nic, asi se zase přestěhuji do jiné země, abych tu podívanou mohl s odstupem a bez nebezpečí, že se mne týká, plně vychutnávat.
