Dříve elita, dnes ksindl…
Nikoli však jako projev něčeho elitářského. Nikdy jsem se nepovažoval za něco obzvláštního. Vždy jsem se skláněl přes umem těch, kteří byli špičkoví odborníci ve svých oborech. Dokonce jsem považoval jejich práci za mnohem důležitější pro společnost, než byla má vlastní. Nicméně jsem se vždy domníval, že bez mé práce se společnost také neobejde, dokonce, že je důležitým a nezbytným měřítkem její úrovně.
Politická „kultura“ v Česku mne však o tento status z ničeho nic připravila. Stal jsem se ksindlem. Tedy alespoň podle vyjádření mnoha nejvyšších politiků, jejichž názorovým vůdcem je se vší pravděpodobností jistý pan Okamura. Způsob jeho opovržlivého a urážejícího vyjadřování připomíná přísloví: Zloděj křičí: Chyťte zloděje.
Nemíním se zabývat jeho osobou jako takovou. Myslím, že lidé poznamenaní během životem, který je poučil, by měli dospět k názoru, že je to bezcharakterní osoba společensky značně nebezpečná. Pokud bych se tímto stavem hlouběji zabýval, spíše byl si dělal starosti o ty, kteří mu skočí na lep.
V této souvislosti je nezbytně nutné se zmínit i tom, že ve společnostech, kde existuje poněkud přesnější představa o demokracii, by podobné osoby čelili desítkám žalob pro urážku a jejich „volební“ projevy by se staly nekonečným výčtem omluv. Ne tak u nás v Česku. My jsme prostě jiní.
Nechceme si připustit, že, pokud se jedná o úroveň naší demokracie, nacházíme se na úrovni základní školy. Ještě úplně nechápeme význam základních pojmů. Každý si ho vykládá po svém. Stačí se jen zamyslet nad tím, kolik výkladů existuje pro „svobodu slova“. Je to spíše snůška protiřečících se nesmyslů, které jen dokazují, že jsme ztratili jakýkoli pojem o morálce, že nemáme měřítka, která by nám napomohla rozpoznat dobro od zla.
A tady je kámen úrazu. Kvalita novinářů přímo souvisí s kulturní úrovní společnosti. Je to ona, která si vychovává tuto „elitu“ k obrazu svému. Jestliže se někdo chce věnovat matematice, musí přijmout základní pravidla charakterizující tento obor. Banálním příkladem je fakt, že jsme se dohodli, že 1 + 1 = 2. My však žijeme a řídíme společnost v atmosféře, kdy může být uznávaným a mnohdy i oslavovaným výsledkem nula, či dle potřeby i trojka.
Jak je tedy možno vychovávat novináře, kde základem výuky jsou vlastně společenské normy, když tyto vlastně neexistují, či jsou tak dalece variabilní, že není možno se jimi řídit. Nehledě na to, že tyto normy jsou právě znásilňovány tak, aby se vždy dospělo k výsledku, který je předem určen.
Společnost jako taková netouží po pravdě, spíše tisíce jedinců hledají podporu pro vlastní názor bez ohledu na to, jakou má hodnotu a společenský význam. Pak je jakékoli odlišné tvrzení prostě označeno za lež. Nenastává žádná tvůrčí diskuse, kde by se hledal optimální kompromis, jenž by měl všeobecnou kvalitu a hodnotu. Je to jen boj o výslunní, moc, peníze. Fakt, který jen ukazuje, jak se vzdalujeme od touhy po demokratické společnosti.
Chléb a hry ovládají naši společnost. Milujeme a obdivujeme nesmyslná společenská a politická střetnutí, čím absurdnější, tím větší potlesk davu. Našimi hrdiny se stávají obskurní mediální figurky a to, že mnohdy rozhodují o naší budoucnosti klidně přehlížíme, vždyť je to tak zábavné. K čemu tedy potřebujeme novináře? A když, tak určitě ne takové, jak by toto povolání mělo být charakterizováno v klasickém slova smyslu.
Společnost, která dopouští, aby se politici chovali k novinářům, tak jak je to u nás v Česku, se jednoznačně rozhodla, že se jedná o intelektuální činnost, která je přebytečná, ba přímo pro společnost škodlivá. Tak trochu mi to připomíná obdobu toho, jak na novináře pohlížejí diktátorské režimy. Ano, trochu mi to připomíná i období komunismu. Jistě, tehdy byla jenom jedna pravda, dnes jich ale máme tisíce, výsledek je skoro stejný. Tehdy jsme nevěřili a dnes nevěříme také.
O kvalitě novinářské práce rozhodují nároky společnosti. Pakliže se však i pravda stala tržním produktem, je zbytečné hovořit i o její hodnotě. Prostě se prodává to, co je žádané. A pokud se někdo prohřeší proti těmto pravidlům, je prostě označen za ksindl. Připustím, že mne to osobně uráží. Na druhé straně, protože se sám za společenský odpad nepovažuji, si dělám starosti, kam naše společnost spěje.
Mám obavy, že jsme nepochopili význam pojmu samostatnost. Podvědomě stále toužíme po silném vůdci, po někom, kdo rozhodne, co máme snídat, jak máme žít, co máme myslet. Je to totiž asi jediná cesta, jak se vymanit z té chaotické hromady pravd, které na způsob šmejdů kdekdo prodává. Jistě, mohli bychom začít přemýšlet sami nad sebou a nenechávat to jiným. Mohli bychom naslouchat i těm, kteří nás varují. To je ale asi naivní představa.
Přiznám, že jsem pesimista a pomalu se vyrovnávám s myšlenkou, že v Česku zůstanu „ksindlem“ do konce mého života.
Michal Kotyk
Ano, paní Jílková, jsem veřejný nepřítel číslo jedna!
Smutné to poznání. Dostal jsem jako občan slovo, ale se zlou jsem se potázal. A nejvíc mne naštvalo, že jsem si to i předplatil. A tu mne v mé „nepřátelské“ mysli napadlo, zda ČT vůbec moje peníze potřebuje.
Michal Kotyk
Cenzura je nevyzpytatelná mrška
I přes to, že sebou nese celkem negativní nádech čehosi špatného, je v kulturních společenstvích tolerována. Může totiž sloužit jako norma i pro dosti vysoké nároky na morální a etické principy.
Michal Kotyk
Je již šarlatánství povoláním?
Pokud tedy pozoruji výplody mediálního světa, tak musím říci, že tomu tak asi je. Není divu, žijeme v překotné době, je plodná, nikdy jsme neměli třeba tolik „expertů“ a těch VIP je snad více než normálních občanů.
Michal Kotyk
Že by VUML ještě existoval?
Naivně jsem se domníval, že nikoliv. Nicméně jsem poslední dobou na pochybách. Chování mnoha politiků a osob veřejných totiž nasvědčuje opaku. Je zde najednou mnoho „činitelů“, kteří splňují určitá kritéria.
Michal Kotyk
Aha, my máme dokonce ústavu?
Pokládám za celkem prospěšné, když nám to budoucí vláda připomíná. Ano, pro mnohé to bude asi těžké poznání. Mám totiž dojem, že ji doposavad mnozí pokládali za listinu zmatených a lidu neprospěšných myšlenek.
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá
Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...
ANALÝZA: Smutný Den nezávislosti Izraele. Ve válce, opuštěn a rozhlodáván zevnitř
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli „Měli bychom to oslavit. Určitě půjdu na hřbitov s kyticí květin a každému padlému dám na hrob...
Česká stopa zatčených oligarchů vede nejspíš k luxusním bytům v Praze
Premium Ukrajina by mohla poprvé usilovat o zablokování nemovitostí, které její občan vlastní v Praze. Jak...
„Podívejte, vychází Země!“ Fotografie z Apolla 8 změnila lidstvu pohled na svět
Seriál Země jako nádherné a životem překypující umělecké dílo uprostřed nicoty. Přesně tak zachytili naši...
Kočka, Rittig a další. Projekt mapuje, kdo ukrývá peníze v dubajských bytech
Mezinárodní investigativní projekt Dubai Unlocked zmapoval, jak se dubajské nemovitosti staly...
Pronájem ordinace lékaře
Lidická, Havířov - Šumbark, okres Karviná
10 000 Kč/měsíc
- Počet článků 607
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1544x